Hvězdička, nebo opravdová star?...0.1

23. října 2009 v 10:26 | Maky |  Hvězdička nebo opravdová star? 1. série
A je to tu, den castingu. Jsem nervózní. Od malička mě bavilo přetvařování a tak mě rodiče přihlásili do dramatického kroužku, potom to byl přímo herecký kroužek a teď jsu na casting do nějaké reklamy. Zítra píšem písemku z matematiky...musím se učit a bůh ví, jak dlouho tady skejsnu! Už je 20:30 doprčic! Už by měli vyhlašovat, kdo teda bude hrát v tý reklamě!...O 30 MINUT POZDĚJI...furt ni, furt nic, kdy už to bude? Zítra budu mít určitě kuli!...O HODINU POZDĚJI...Lucie pochrupuje na lavičce před kanceláří, kde se uskutečnil casting...O DALŠÍ HODINU POZDĚJI...KAšlu na to, jdu pryč! Mamka se už určitě strachuje, kde jsem. Otočila jsem se, ale najednou všichni uchazeči začali proudit dopředu k nástěnce. Konečně tam dali výsledky.
"Prosím, pusťte mě, zdovolením.", protlačovala jsem si cestu dopředu. Tak jo, určitě nebudu mít hlavní roli, tak půjdu od spoda: Josefína Luňáčková, Andrea Malá, Lenka Pospíšilová, Nikola Dlouhá a úplně nahoře....Ema Adamsová!
"Jo!", zařvala jsem na celou halu, až se za mnou všichni otočili. "Co? Taky byste měli radost, kdybyste dostali hlavní roli!", ospravedlňovala jsem se. To jsem ale neměla říkat. Protože všechny zbývající holky se na mě vrhly. Já ale stačila včas uskočit a jak jich bylo hodně, ani nepoznaly, že se neperou se mnou, ale samy se sebou. Rychle jsem zaběhla do kanceláře a zeptala jsem se, kdy s začne ta reklama natáčet. Prý mi pošlou mail, ve kterém bude přesný popis všeho.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - U EMY DOMA - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
"Máááááámíííííííííííí, máááááááám toooooooooo!!!!!!", zařvala jsem na celej barák, až jsem vzbudila jediného zbývajícího člena mojí rodiny. Mamku, Táta umřel na rakovinu, když mi byly dva roky. Moji dědové a babčky byli už moc staří, až nakonec také odešli z tohoto světa. Jsem jedináček. Mamka s tátou také neměli sourozence. Teda, u mamky se neví, jelikož byla z dětského domova, takže její adoptivní rodiče vlastně taky nebyli moje babička a děda a tátovi rodiče se rozvedli, když mu bylo 10 let, takže si nestačili spolu zařídit další společné dítě.
"Co hulákáš jak na lesy, zalehni, řekneš mi to zítra!", zavolala mamka z pokoje. Pak ještě dodala: "Víš kolik je vůbec hodin?"
"Jasně...ehm...", podívala jsem se na hodinky, "půl 12.", to už jsem byla u ní v pokoji.
"Zítra jdeš do školy, ani jsi se neučila na ten test. Tak honem, ať dostaneš alespoň 4.", no jo, celá mamka.
"Ale mami...", stále jsem trvala na tom, že jí to řeknu.
"Žádný ale, děvenko. Měla si z toho castingu odejít dřív, stejnak dávají výsledky i na internet. No a když už jsme utoho, jak to dopadlo?", zeptala se mě. Tak tomuhle už jsem se úúplně divila.
"No právě, že tohle se Ti snažím celou dobu říct. Vzali mě...mám první roli.", řekla jsem jí a čekala, že bude jančit, kolik toho zase budeme mudśet koupit. Potom jí to omrzí a bude skákat radostí a blahopřát mi a pak se bude zase strachovat, ale pozdě. Už si zase pochrupovala. Někdy mi připadalo, že ten puberťák nejsem já, ale ona.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama