Hvězdička, nebo opravdová star?...0,3

24. října 2009 v 18:01 | Maky |  Hvězdička nebo opravdová star? 1. série
Hi guys, já jsem tady ještě nebyla. Řikam si Emma a chci, aby to tak i zůstalo. Jsem Makčiina spoluadminka na všem možnym. Tamten blog je založen převážně na ffky o Jonasech. Ten blog byl původně můj. Ale potom mi Maky napsala email k jedné kapitole povídky, už nevim jak se ta storie jmenovala. To co mi napsala bylo dobrý, vložila jsem to teda do tý povídky. Poprosila jsem Makču, aby ještě něco skoukla, abych to dyžtak opravila a za odměnu se pak stala mojí spoluadminkou. Vždycky jsme se střídali, jedna kapitola já, druhá kapitola Maky. Makča trvala na tom, že na svém blogu radši žádné povídky nechce. Nabídla jsem jí, že tam alespoň napíšu autora. Ona ale taky, že ne. Že tam sebe nechce zveřejňovat. Nakonec jsem jí ale přemluvila a je to tu. Takže souhrn: S povídkama se budeme střídat i tady! Ale teď už ke 3. kapitole.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Z pohledu Terky- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Chtěla jsem jít za Emou, jestli by mě nevyzkoušela, protože jsem se jako vždy neučila. Ona ale měla úplně bílej obličej. Zeptala jsem se jí, co se stalo. Ona, že nespala. Ještě jsem se zeptala, jak dopad ten casting, na kterej šla. Najedno se sesunula k zemi. Nevěděla o sobe. Třásla se. Dala jsem povel, ať někdo zavolá sanitku. Třídní samotářka Maya se toho ujala. Asi za 15 minut přijeli. Dovolili mi být s Emou uvnitř. Odnesli jí do soukromého pokoje a dokor jí dalnějakou injekci.
"Doktore, co je s ní?", zeptala jsem se s obavami.
"Má cukrovku.", vzdychl doktor. V tuto chvíli jsem soucítila s Em. Ona spala a já brečela za ní. Však ona si taky pobrečí až se probudí. Chudinka. Tohle si nezaslouží. Nikdy neudělala nic špatného. Najednou otevřela oči.
"Co se stalo?", vysoukala ze sebe.
"Nevím, jak Ti to říct. Ty...ty...", zakoktala jsem se.
"Teri, co je, co se mnou je?", začla se strachovat.
"Emi...", nadechla jsem se, "máš cukrovku,je mi to líto." Emma neměla slov. Nerozbrečela se. Najednou omdlela.
"Doktoreee?! Je tady někde doktor? Moje kamarádka omdlela. Potřebujeme pomoc.", začala jsem běhat po nemocnici, až jsem nakonec toho doktora, co se ujal Emmy našla. Ta ale už byla vzhůru, když jsme tam doběhli a pekelně se smála.
"To je součást nějakého šoku?", zeptala jsem se s obavami o mojí nejlepší kamarádku.
"No, při šoku se třesete, ale rozhodně se postižený nesměje!", zhodnotil doktor.
"Prosimtě Emo, proč se tady tlemíš?", zeptala jsem se.
"Tys mi na to skočila!", vysvětlila svoje chování. Už jí tekly i slzy smíchu.
"Prosimtě, chápeš ty, v jaký si situaci?", zeptala jsem se jí naštvaně.
"Jo, no tak mám cukrovku a co? To se mohlo stát i tobě. Hele, s tim se nedá nic dělat! Taky je mi to líto, ale život jde dál a já si ho chci užít na 100%, jasný? Tak netruchli, nebo se budu cítit jako na pohřbu a já se fakt necítim na to, bych měla zrovna teď umřít!", řekla mi. No jo, Emma je hrozná pohodářka.
"Pojď sem ty...jsem ráda, že jsme kamarádky.", řekla jsem jí.
"Jo jo Teri, to já taky.", odpověděla a obejmuly jsme se.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama