Hvězdička, nebo opravdová star?...0.6

30. října 2009 v 16:51 | Makyna |  Hvězdička nebo opravdová star? 1. série
Takže píše znovu Miss Makyna, ale dneska má nějakou rozjívenou náladu, tak to snad nebude příliš přehnaný!

Sešly jsme do přízemí, kde se mamka zrovna dívala na televizi.
"Mami, potřebovala bych Ti něco říct.", začla jsem nervózně.
"No vidíš a já jsem se Tě chtěla yrovna jít zeptat, jak Ti dopad ten casting!", řekla a ani nevěděla, jak mi to ulehčila.
"Takže jsme na stejný vlně...dostala jsem první roli.", vydechla jsem.
"A kdy se začne natáčet?", zeptala se mamka.
"Asi pozítří.", odpověděla jsem.
"A kde to je?", znocu se zeptala, během sledování televize.
"...Někde...v Americe.", řekla jsem s očekáváním nejhoršího.
"EMMO! TO SI ZE MĚ DĚLÁŠ LEGRACI??!!", křičela na mě.
"Mami, už nejsem malá a pojede tam se mnou Terka.", přemlouvala jsem jí. Bylo zjevné, že by mě tam nepustila samotnou, ale jakmile vědla, že tam se mnou pojede Terka (s její rodinou se totiž znali už moji pradědeček a prababička) tak její hněv zjevně polevil.
"A tvoji rodiče Ti to dovolili?", otočila se na Terku. Ta znervózněla.
"No...jo, před chvílí jsem jim volala.", zalhala Terka. Když to mamka slyšela, hněv úplně pominul a najednou neměla na co se zlobit. I když...kdyby věděla, že Terka to zatím povolené nemá...
"A co se vlstně bude natáčet?", zeptala se mamka už mile.
"CAMP ROOOOCK!!!", zavískla jsem s Terkou. Tento film byl náš nejoblíbenější, i když Terka tvrdila, že musí pominout Jonase, ale podlemě jí nejsou tak nepříjemní, jak říká!?!
"O tom si dřív snila, viď? Abych byla upřímná...nevěřila jsem, že se to stane, ale je vidět, že se může stát cokoliv!", řekla mamka a znovu se začala dívat na televizi.
"Mami, odlétám zítra.", řekla jsem a očekávala, že znovu začne křičet.
"Tak na co čekáš, běž se balit.", popohnala mě mamka a já jsem jí skočila kolem krku.
"Díky mami, díky, tohle Ti nikdy nezapomenu!" a běžela jsem s Terkou do mho pokoje, kde mi pomohla balit. Vzala jsem si toho docela dost. Vlastně celý můj šatník. Když jsem dobalila, vzpoměla jsem si:
"Je tu ještě jedna věc.", řekla jsem Terce.
"No, já myslím, že jsme tvůj pokoj úplně vybílily!", protestovala Terka.
"Tohle jsem nemyslela, tvoji rodiče, to nevědí, nemáš odlet povolený!", vysvětlila jsem.
"Jo tohle...víš, nejsem si jistá, tvoje mamka vypadá drsně...ale můj táta je ještě horší!", řekla Terka. Ona má sice oba dva rodiče, ale oni se rozvedli a s matkou se moc nestýká.
"To se podá.", uklidňovala jsem jí.
"Kyž pro tebe je všechn hrozně lehký! Špatná známka na výzu, tu lehko překousneš, ne jako já, já vždycky probulim celej den. A kdybych já měla cukrovku, asi bych spáchala sebevraždu!", řekla Terka. Zřejmě to byla lichotka, ale mě z toho bylo do breku.
"Myslíš, že to beru lhostejně? Pro mě to vůbec neni lehký, jak to vypadá, ale snažím si zachovat vážnou tvář!", rozplakala jsem se.
"Emm, promiň, já to tak nemyslela!", omlouvala se.
"Neomlouvej se, já už bych stejně nevydržela dlouho ty slzy držet v sobě.", řekla jsem jí.
"Víš co? Já s tebou do tý Ameriky poletim ať už mi to rodiče dovolí, nebo ne!", řekla mi Terka.
"Díky Teri, ani nevíš, co to pro mě znamená....Že mě budeš držet, až potkám Jonase? Já totiž omdlim!", řekla jsem jí s úsměvem, ale taky se špetkou strachu, protože to, že se z toho psychycky zhroutim je dost možný!
"Jasný...jen mi musíš říct, abych se někde předem vyzvracela!", zažertovala, ale ponechala si vážnou tvář.
"Dobře...jsme si quit!", nastavila jsem ruku.
"To si piš!", řekla a plácla do nastavené ruky, pak jsme se obě obejmuly.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama