Komantářová povídka 1

1. října 2009 v 10:37 |  Komentářové povídky
Je tu slibovaná komentářová povídka, na téma poberti. Doufám, že se nám to tady pořádně rozroste a, že se u toho pořádně nasmějeme.

Bylo po večerce a ten den měli na chodbách službu Nebelvírští prefekti a primusové. James mezi nimi byl. Brouzdal po vylidněných chodbách a díval se, jestli nezahlédne nějakého opozdilce, který by měl být už dávno v bezpečí ložnice. Když už po třetí obešel celý hrad a nikoho nenačapal, sedl si na okení rám a pozoroval krásnou noční oblohu která se venku rýsovala. Jak ubíhali minuty on přestával vnímat oblohu a myslel na ní. Proč ho stále odmítá. Už sedm let se snaží upoutat její pozornost a ona ani jednou nepřijala jeho pozvání. To ho snad nenávidí? I kdyby, James se nevzdá, bude bojovat. Vždycky když uslyší její hlas, i když na něj třeba řve, jinak s ním totiž nekomunikuje, má pocit, že mu v žaludku letají motýlci. Když mu dá facku, modlí se, aby mu otisk její ruky zůstal vtlačený do kůže. Když James vidí, jak se jeho vysněná duše trápí, trhá mu to srdce. Ona ale jeho snahu přehlíží. Z dalšího přemýšlení ho vytrhla postava, která si sedla na to okno kde byl James. Osoba se zadívala do stále houstnoucí tmy a zřejmě si Jamese nevšimla. James se na ni pozorně podíval. Ve svitu měsíce poznal hřívu rudých vlasů. Byla to ona. Jeho láska. Byla to...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 7. července 2015 v 17:58 | Reagovat

Byla to Lily. Hezká jako vždycky. A James si pomyslel, že když nekřičí, vypadá i mírumilovně.
"Ahoj," pozdravil ji tiše. "Jak je?"
Lily s sebou trhla: "Fuj, to jsem se tě lekla, Pottere. Nemůžeš být trochu ohleduplnější? "

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama