To je jeden velký splněný sen...0.3

7. listopadu 2009 v 15:51 | Maky
Do pokoje vtrhla zřejmě sestřička.
"No konečně jste se probrala. Ležíte tu už 11 dní v komatu.", mluvila na ní anglicky.
"Já jsem v nemocnici?", zeptala jsem se jí též anglicky, i když to bylo jasné.
"Ano, ještě si tu pár dní poležíte.", řekla ta sestřička.
"Ale mě je už dobře.", opáčila jsem.
"To mě těší, ale váš stav se může zhoršit.", řekla a vyšla z pokoje. Bylo mi docela dobře, akorát, že mě třeštila hlava. Vzala jsem kytaru a zabrnkala jsem si a při tom zazpívala svou písničku I am happy.
Heaven is blue.
Grass is green
and sun is yellow.
Everything is good
and I am happy!
To zase vtrhla do vnitř sestřička a začala:
"Venku postávají nějací lidé a očividně by se chtěli dostat dovnitř.", řekla a já v domění, že jsou to moji američtí kamarádi, kteří se dozvěděli o tom co se mi stalo jsem řekla:
"Dobře, tak ať vejdou.", a začala jsem si znovu od začátku zpívat:
Heaven is blue,
grass is green
and Sun is yellow.
Everything is good
and I am happy!
Sestřička otevřela dveře a dovnitř vpadli tři kluci. Zřejmě se mačkali na dveře, takže jamile sestřička otevřela spadli z toho na zem. Sestřička odešla a oni se ihned z té země zvedli. Každý si přitáhl židly k mé posteli a já měla možnost si je pořádně prohlédnout. Nebyl to žádný z mých kamarádů. Byli to Jonas Brothers. Ihned jsem si přitáhla peřinu až ke bradě, protože přeci jenom, nemocniční košilka není moc hezhká.
"To si zpívala ty?", zeptal se mě Joe.
"No, jo.", zmohla jsem se jen na tohle a položila jsem kytaru na zem.
"Ty jsi zpěvačka?", zeptal se mě Nick.
"Ne, to opravdu nejsem.", řekla jsem ohromeně.
"Fakt? Neděláš si srandu."ptal se znovu Joe.
"Proč bych si z vás měla dělat srandu? Vždyť jste Jonas Brothers.", řekla jsem jim.
"No, třeba jsi na nás chtěla udělat dojem. Což se ti povedlo.", řekl Kevin.
"Díky. Srandu jsem si nedělala.", řekla jsem. Tihle kluci se mi zamlouvali. Byli milý. Ne, jako ostatní.
"Hele, už musíme jít za Frankiem. Má zlomenou nohu. Tak čau. Příště přivedeme pár kamarádů.", řekl Joe. Příště? Jak příště? Ne, to, ne! Ne, ne, ne, ne, ne! Ale na druhou stranu: Jo, jo, jo, jo, jo, jo, jo, jo. JO! Ale já se stydím. Hrozně moc.
"Ale, proč? Kolik jich přijde? Vždyť já jsem obyčejná holka, co přišla z nedůležité země, aby vystudovala americkou školu a srazilo jí auto. Přijdou za ní Jonas Brothers a ptaj se jí jestli je zpěvačka a potom řeknou, že se ještě staví a přivedou pár kamarádů, zřejmě taky hvězd a já tady budu jako blbec!", přemýšlela jsem nahlas.
"Slyšela jsi jak zpíváš? A píšeš písničky, docela dobrý! Přijdem zítra, teda jestli můžem. Těch kamarádů by nebylo moc! Opravdu, jen pár.", přemlouval mě Joe.
"No, no, tak.. teda jo.", svolila jsem koktavě.
"Skvělý, tak čau zítra.", rozloučili se se mnou moji idolové a já jsem nemohla uvěřit tomu co se právě stalo. Rychle jsem se vzpamatovala a pozdravila jsem je taky.
"Ehm, ahoj.", řekla jsem, Joe a Kevin se pousmáli a Nick na mě mrkl. Nevěděla jsem, co si mám o celé této události myslet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl si tu? Klikni

Klik

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama