Březen 2010

Užij si smrt 1.2

31. března 2010 v 16:13 | Makyna
"Mmm.. ještě jednu.", usmála se, když jsme se od sebe odlepili. 
"Nesmím Tě moc rozmazlovat.", zazubil jsem se.
"Brr.. nemáte doma čaj?", zatřásla se Lusy a začala si třít ruce.
"Jo jasně. Pojď dál.", usmál jsem se a zavřel za ní dveře. 
"Posaď se, uvařím Ti ho.", řekl jsem. Sice jsem nevěděl, jak se vaří - v životě jsem nestál v kuchyni - ale přece to nemůže bejt tak těžký. Vytáhl jsem máminu kuchařku a začal listovat stránkami. 
"Dáš si bílej.. zelenej.. nebo černej?", začal jsem jmenovat.
"Ten černý, prosím.", odpověděla mi najednou tak blízko. Otočil jsem se a byla přímo za mnou, až se mi z toho na chvíli zastavil dech.. Jeden by řekl, že se chovám jak holka, ale když je člověk zailovaný, dokáže to s ním udělat divy. "Víš co by mně zajímalo?", zasmála se po chvíli. "Jestli ten čaj vůbec umíš udělat.", dokončila.
"No.. nemůže to bejt tak těžký.", poškrabal jsem se na týle.
"Tak mně k tomu pusť.", zasmála se a odstrčila mně od plotny. Prohledala všechny skříně, než našla jediný malý pytlíček. Pak vytáhla rychlovarnou konvici, zapojila jí do zásuvky a ohřála vodu. Nalila jí do hrníčku a do toho dala ten pytlíček.. přisypala si trochu cukru a pak pronesla: "Hotovo.."
"Hmm.. musím se přiznat, že na tohle bych nepřišel.", řekl jsem a podíval se do kuchařky, kde byl napsaný hrozně složitý postub na přípravu milionu druhů černých čajů.
"Tohle budeš jednou potřebovat.", prohrábla mi mé nevyžehlené kudrliny a odešla i s čajem do obývacího pokoje.
"Už jsem Ti někdy říkal, že Tě miluju?", usmál jsem se, opírajíc se o dveřní rám a koukajíc, jak si poklidně pije horký čaj.
"Hmm.. tak stokrát.", zamyslela se. Využil jsem její nepozornosti, postavil se za ní, sklonil se a přitiskl své rty na její krk. Cítil jsem zachvění, které jí proběhlo.
"Tak teď to říkám znovu.", zašeptal jsem a sedl si vedle ní. Ruku jsem přehodil kolem jejích ramen a zeptal se: "Dáte si ještě něco má princezno?"
"No.. myslela jsem, že z prince se ještě nestal tak zkušený kuchař.", odpověděla mi.
"Ale Váš šikovný princ má plnou ledničku dobrot.", nadhodil jsem.
"Princezna se nechce vtírat, ale něco dobrého na zub by se šiklo.", pohladila si břicho poté, co jí v něm zakručelo.
"A co to bude? Máme francouzké šneky, žabí stehýnka..", začal jsem jmenovat.
"Ehm.. a něco normálního?", zeptala se.
"Obávám se, že jenom špagety ala carbonara.", usmál jsem se.
"To bude vyhovovat.", zakývala hlavou, "Ale jenom, když si můj princ dá se mnou.", usmála se.
"S tím jsem počítal.", zasmál jsem se a vedl jí s sebou do kuchyně, jelikož jsem si nebyl jistý, zda dokážu pracovat s mikrovlnkou.
"Hmm.. kde jen to je?", prohledával jsem lednici.
"Není to tohle?", poklepala prstem na balíček úplně v předu který jsem nějakým způsobm přehlédl.
"A víš, že jo?", usmál jsem se a vytáhl onen balíček na stůl. "A teď co s tim?", pohlédl jsem bezmocně na Lusy.
"Kde máte talíře?", zeptala se. Hned jsem jeden vyndal, ona do něj dala špagety, a následně vložila do mikrovlnky. Chvíli studovala její funkčnosti až nakonec zmáčkla nějaké tlačítko, jen to cinklo a talíř se špagetami se začal točit do kolečka.
"Já nikdy nepochopím, proč jsi tak úžasná.", přitáhl jsem si ji za boky a zadíval se jí do očí.
"A já nikdy nepřijdu na to, proč si tohle myslíš.", zasmála se.
"Kdo jiný mně dokáže tak omámit, než ty sama?", zašeptal jsem a pomalu se k ní začal přibližovat, až se naše rty setkaly. Nejprve jsem jemně zkousával její spodní ret a pak jsem vklouzl do jejích úst jazykem. Naše jazyky se proplétaly ve zběsilém tanci. Moje ruce zabloudily k cípu jejího trička a pomalu ho stahovaly přes její hlavu, až skončilo na zemi. Ona prozměnu vklouzla svými dlaněmi na mou hruď a prozkoumávala každý záhyb svalů, které se na ní vyjímaly. Sám jsem si svlékl své triko a začal obdarovávat polibky její krk. 
"Chci Tě.", zašeptal jsem roztřeseným hlasem a moje ruce začaly rozepínat knoflík u jejích kalhot. Jedním pohybem byly dole a ona se začala prát se zipem na těch mých.. po pár vteřinách už také ležely někde v rohu kuchyně. Vklouzla rukou pod mé boxerky a něžně zapumpovala s mým 'malým' kamarádem. Uniklo mi zavzdychnutí. 
Chtivě jsem jí políbil na krk a ona mi zatím sundala poslední překážející kousek oblečení. Sjel jsem jí pohledem od hlavy až k patě a zamračil jsem se. Nelíbilo se mi, že ona na sobě měla spodní prádlo a já byl na "ostro". Vysadil jsem ji na kuchyňskou linku a stáhl její kalhotky dolů. Podprsenka byla pryč skoro stejně rychle, akorát jsem se musel utkat s jejím zapínáním. Zadíval jsem se jí do očí a viděl, že se červená.
"Jsi nádherná.", ujistil jsem jí a políbil na rty. 
"Joe.. o-opravdu to chceš?", vydechla.
"Víc, než cokoli jiného.", řekl jsem vážně, přitiskl ji k sobě a poprvé přirazil proti jejímu klínu.
--Z pohledu Lusy--
"Joe!", zakřičela jsem, když jsem ucítila tupou bolest.
"Promiň.", vyklouzl ze mně a zadíval se mi do očí.
"Dobrý.. ne-nepřestávej.", vydýchala jsem se a znovu ho k sobě přitiskla. Obmotala jsem své nohy kolem jeho těla a on mně přenesl na prostorný gauč, který se nacházel v obýváku. Měli jsme docela štěstí, že jeho rodina včera odjela na týdenní dovolenou. Položil mně pod sebe a pravidelně přirážel. Ticho v místnosti přerušovaly jen naše přerývavé vzdychy. Po chvíli jsem se přetočila nad něj a obkročmo si na něj sedla. Bylo to divné na něj takhle zeshora koukat, ale v tuhle chvíli nebylo dost na místě nad tíhle přemýšlet. Začala jsem přiráže svou pánví proti té jeho. Ta bolest už mezitím ustoupila. 
Joe mně chytil za zadek a pomohl mi s nadzvedáváním se. Naše tempo se čím dál tím víc zrychlovalo.
"Už-už to nevydržím.", přetočil se Joe zpět nade mně a přitáhl si můj obličej k tomu svému. Hladově mně políbil a já už jen cítila, jak se mi nějaká (dost dobře jsem věděla jaká) tekutina rozlévá po těle. Pak jsme oba dva leželi v těsném obětí vedle sebe a rozdýchávali svůj první orgasmus, dokud jsme neucítili štiplavý zápach, deroucí se z kuchyně k nám. 
"ŠPAGETY!", zakřičeli jsme oba dva najednou, zvedli se a pelášili na místo činu. Joe statečně otevřel mikrovlnku držíc si nos a chňapkou vytáhl spáleninu i s talířem. Dal to pod kohoutek a pustill na to studenou vodu. Následně se na mně omluvně podíval.
"Není to tvoje chyba.", přitulila jsem se k němu.
"Nebudeme se tím zabývat..", řekl a zabořil obličej do mých vlasů. "A děkuju.", řekl po chvíli.
"Za co?", zeptala jsem se nechápavě.
"Za nejkrásnější okamžik mého života.", vysvětlil.
"Nemáš zač.. jsem ráda, že jsem to prožila poprvé zrovna s tebou.", odpověděla jsem mu. 
"I já.. a chtěl bych, abys byla i ta poslední.", zašeptal mi skoro u ucha.
"Nápodobně.", usmála jsem se na něj a lípla mu krátký polibek. Chvíi jsme se jeden druhému koukali do očí až mi ukrutně zakručelo v břiše.
"Máš hlad?", zeptal se.
"Eem.. jo.", přitakala jsem.
"Tak se půjdeme najíst.", usmál se a začal sbírat naše oblečení ze země. 

PRAVOPISNÝ CHYBY OPRAVOVAT NEHODLÁM, JE MI JEDNO JESTLI SOU TAM NĚJAKÝ NESOUVISLOSTI.. MÁM TOHO PRO DNEŠEK DOST :D TAK SI TO NĚJAK POBERTE A ZANECHTE KOMENTY :)

Love is the only one 0.3

31. března 2010 v 15:02 | Makyna
"EM!", vykřikla jsem radostně. "Chtěla bych Ti někoho představit.", řekla jsem. Chytila Nicka za ruku a vytáhla ho z kabinky.
"Pááni!", zahvízdla Em.
"Coje?", zasmála jsem se.
"Vyto máte ale hodně divoký.", řekla a nepřestávala tupě zírat. Nechápavě jsem se podívala na Nicka a pochopila jsem. Kolem pusy měl celkem velký nános rtěnky a v jeho rozkroku se rýsovala 'menší' boule.
,,A-aha"Zasmála jsem se nervozně.
"Tak...já Vás tu nechám.", řekla Emily s potutelným úsměvem.
,,Super"Prohodil Nick s šibalským úsměvem a přitáhl si mě k sobě.
"Já jsem ještě neodešla.", zasmála se Em ode dveří.
,,Ale už by jsi mohla"Zasmál se Nick a nenápadně jí naznačil aby odešla.
"Dobře. Odcházím. Už jsem prakticky venku. Sbohem.", říkala a pomalým krokem se ploužila ze dveří.
"Em.. už běž.", zasmála jsem se směrem k dírce, která zůstala ve dveřích. Když zabouchla dveře viděla jsem jí šmírovat za oknem.
,,Tak to má smůlu holka"Zasmál se Nick a vedl mě do kabinky.
Jakmile za námi zamknul dveře, znovu se na mně 'vrhl'. Líbal mně s větší vášnivostí, než předtím, s větší sebejistostí. 
,,Ještě že tu jsou tal luxusní záchody"Zasmála jsem se do polibku.
"Mmm..prostorný.", řekl a přitiskl mně ke zdi kabinky.
,,Nicku"Vydechla jsem jeho jméno.Ovšem při našem štěstí nás zase někdo vyrušil.Tentokrát Mitchelův hlas...
"Ang... Ang, jsi tu?", zeptal se a a my slyšeli jenom jeho kroky.
,,Co mám dělat Nicku?"Šeptla jsem k němu zoufale.
"Půjdeme tam.", řekl a vytáhl mně z kabinky.
,,Co chceš?"Zeptala jsem se ho vražedně když jsme vylezli z kabinky a ještě víc Nickovi stiskla ruku.
"Rozcházím se s tebou.", řekl naprosto klidně.
,,Ne to já s tebou"Řekla jsem klidně,sebrala všechu svojí odvahu a políbila jsem Nicka. ¨
"Věděl jsem to...jsi děvka.", řekl lhostejně.
,,Co prosím?"Zalapala jsem po dechu.Nick na tom nebyl o nic lépe.Vypadalo to jako by tomu...věřil?
,,Nevěříš tomu,že ne?"Stočila jsem svůj pohled na Nicka.
"Ne.", zakroutil nevěřícně hlavou. Rozzlobeně došel k Mitchlovi, chvíli na něj nenávistně koukal a potom mu vrazil pěstí.
,,Co to děláš ty idiote?"Sbíral se Mitchel ze země.
"Nebudeš Ang nadávat, rozumíš?", napřímil se. Takhle byl aspoň o půl hlavy vyšší než Mitchel, tudíž na něj Mitchel koukal ze zpoda.
,,Asi bych měl jít"...Ani jsem si nevšimla a už byl pryč.
"Děkuju.", přitulila jsem se k Nickovi, jakmile za sebou Mitchel zavřel dveře.
"Oooooo.", ozvalo se odněkud. Pohled mi ihned padl tam, odkud zvuk vycházel. Byla to klimatizace, ze které koukala moje nejlepší kamarádka Emily.
"Pardón.", omluvila se.¨

Love is the only one 0.2

31. března 2010 v 15:01 | Makyna
další díl...užijte si je dokud jsou předepsaný :P :D:D

Když už jsem otevírala dveře, něco mně za ruku jemně strhlo zpátky.
"Počkej, ty jsi Angela Foxová?", zeptal se příjemně vyhlížející kluk.
,,J-jo jsem"Kývla jsem.Slzy mi ale už tekly po tvářích takže jsem se mu jemně vysmekla a běžela dál. Zaběhla jsem na záchodky a zavřela se do jedné z kabinek. Po chvilce jsem slyšela váhavé otevření dveří a následně zaklepání na mou kabinku.
"Obsazeno.", vzlykla jsem.
"Otevři prosím.", řekl chlapecký hlas.
"AAAAAAAAAA!", zakřičela jsem a kabinku zamkla.
,,Neboj to jsem já,Nick Jonas"Uklidňoval mě.
"Nick Jonas? Tem kluk z chodby?.. Co chce Nick Jonas dělat u mně v záchodový kabince? Běž na chlapecký..", řekla jsem mu.
,,To asi nepůjde"Zasmál se.
,,A proč by nešlo?"Zeptala jsem se bez zájmu.
,,Protože tam už nebudeš ty..."Řekl stydlivě.
"Což mně přivádí zpátky k tomu, co chce Nick Jonas dělat u mně v záchodový kabince?", zopakovala jsem to, co už jsem jednou řekla.
,,Chci jen pokecat"Zasmál se.
"U mně na záchodový kabince.", zasmála jsem se.
,,Máš krásnej smích"Řekl najednou.
"Děkuju. A ty ehm...skvěle vyslovuješ.", nenapadlo mně nic lepšího.
,,Ehm..díky"Řekl nervozně.
"Řekni mi, když Tě pustím, co za to?", zeptala jsem se a saba pro sebe nadzvedla obočí.
,,To se dozvíš až mě pustíš"Řekl výsměšně.Měl štěstí že jsem tak zvědavá.
"Tak poď dovnitř.",  znovu jsem odemkla.Vešel do kabinky a posadil se vedle mě na zem.Podíval se mi do obličeje a setřel mi slzu.
,,Ještě pořád si mi neřekl co za to"Zasmála jsem se.
"Pochopení?", pokrčil rameny.
,,Pochopení?"Zopakovala jsem nechápavě po něm.
"Viděl jsem, co udělal Mitchel.", podíval se na mně chápavým pohledem.
,,Aha"Zase jsem zavzlykala. Jemně vzal můj obličej do dlaní.
"Vím jaké to je. Miley byla moje holka.. než ty víš..", zesmutněl.
,,Je mi to líto"Povzdychla jsem si.,,Milovala jsem ho"Dokončila jsem.
"Já už se odmiloval.. a zamiloval znovu.", řekl, ale to druhé spíše už tišeji.
,,Opravdu?"Pousmála jsem se na něj smutně.,,Vyprávěj mi o ní..O té,co jí miluješ"...
"Je krásná.. jako nikdo jiný, koho jsem kdy viděl. Moc toho o ní nevím. Je to dcera slavného režiséra.", odmlčel se. "Je to brunetka s dlouhými vlnitými vlasy. Má nádhernou postavu.. Je dokonalá.", dokončil.
,,A-aha"Zakoktala jsem se.Je to jako by popisoval mě.,,Má štěstí"Usmála jsem se na něj.
ještě jsem nedopsala.
,,Máš štěstí"Opravil mě,
"C-co, já?", zakoktala jsem se.
,,Jo ty"Pousmál se.,,Ale...já to nechápu"Hlesla jsem.
"To nevadí. Já sám taky ne.", zasmál se. Pousmála jsem se.Na nic jiného jsem se nezmohla.To Nick byl o něco aktivnější.
"Předem se omlouvám.", řekl jen. Pak se mi zatemnělo pře očima a vnímala jsem jenom to něco teplého, co mi žmoulalo rty. Líbal nádherně.Možná i lépe než Mitchel,tak procítěně. Zapletla jsem svoje ruce do jeho měkkých kudrlinek. Jakoby na mně každá z nich volala: 'pohlaď si mně!'. Nedalo se jim odolat. Stejně jako jeho hladovým rtům.
Odtrhla jsem se od něj a vydýchávala se.Najednou jsem ale uslyšela bouchnutí dvěří.
,,Ang seš tam?" Byla to Emily.

Friends?.. I think that no.. 0.1

31. března 2010 v 11:33 | Makyna
FRIENDS? I THINK THAT NO… 0.1
Ahoj…jmenuji se Susie McWudge. Mám dvě nejlepší kamarádky: Meggie Fox a Rebecu Free. Spolu tvoříme skupinu MRS. Nejsme moc známé. Hrajeme spíše na nějakých
malých akcích…
Zrovna dneska hrajeme na jedné menší diskotéce. Vybraly jsme si Hot n Cold od Katy Perry, 99 Times od Kate Voegele, Hello od Beyoncé, Party in the USA od Miley Cyrus a nakonec dvě písničky od naší oblíbené skupiny Jonas Brothers: Fly with me a When you look me in the eyes. Pak už tam přijde nějaký DJ.
"Zvoníím…já zvonííím.", rozvibroval se můj mobil. Skočila jsem přes postel a zakončila jsem to pádem přes ní s hlavou otlučenou o skříň. Vstala jsem a rozhodla se, že si radši pro mobil příště dojdu normálně. Zvedla jsem ho ze stolu a otráveně - mnujíc si svou bouli na hlavě - jsem zamumlala.
"Susie McWudge…kdo tam?", zeptala jsem se do telefonu.
"Kdo asi pako…", ozval se hlas jedné mé nejlepší kamarádky.
"Meg? Já myslela, že si proti rannímu vstávání.", zasmála jsem se.
"Dneska je ale vynímečný den…první náš 'větší koncert'!", zakřičela mi do ucha, takže jsem musela telefon přidržet půl metru od hlavy.
"Neřvi…možná nespim já, ale babička si ještě pochrupuje někde o půlnoci.", sykla jsem.
"Že máš zaplý reproduktory, to není moje vina.", řekla klidně Meg.
"No právě, že nemám, ale ten tvůj ječák by poznali kdo kde.", zasmála jsem se.
"No dovol…ječák? A proč mi teda tak tleskaj?", namítla Meg.
"No jo pořád…ale stále neznám pointu tvého hovoru.", řekla jsem.
"Jo vlastně…sraz u mě ve 3.", oznámila mi.
"Jej…kolik, že je?", zeptala jsem se.
"Ehm…tři, dva, jedna…právě jsou 2 hodiny odpolední.", oznámila mi.
"Tolik?", zhrozila jsem se.
"No néasy.", zasmála se.
"Musím končit…ve tři u Vás, pa.", řekla jsem a típla hovor. Bleskově jsem na sebe hodila to první co jsem našla a sklouzla se dolů po zábradlí. Na jídelním stole na mě čekalo studené kafe a namazaná houska se salámem. Jen jsem si povzdychla a s těžkým polykáním jsem to snědla. Poté jsem běžela znovu nahoru. Sebrala černobíle pruhované punčochy, žlutou sukni, růžové triko na ramínka, čelenku s velkou černou mašlí a nakonec svoje paličky. Bubny už tam budou. Všechno jsem to sbalila do batohu a rozeběhla jsem se k Meg. Meg je od nás půl hodiny pěšky…jelikož mi ujel autobus přímo před nosem, musela jsem jít po vlastních nohách. Celou cestu se za mnou lidi otáčeli jako na blázna.
K Meg jsem došla celá udýchaná. Zazvonila jsem a hned jak mi otevřela vyprskla smíchy.
"Ty ses teda vymódila.", zasmála se.
"Co tím myslíš?", zeptala jsem se.
"Pojď radši dovnitř.", nastrkala mě do jejího domu.
"Koukni se do zrcadla.", ukázala na zrcadlo stojící v předsíni. Sjela jsem se jednou pohledem a zděsila jsem se. Celou cestu jsem sem šla s podprsenkou na triku.
"Ty lidi venku z tebe museli mít šok!", dostala nový záchvat smíchu.
"Můžu do koupelny?", zeptala jsem se.
"Běž.", řekla během svého řehtání. Utekla jsem nahoru do druhého patra a v rekordním čase jsem dala svůj vzhled do pořádku.
Seběhla jsem znovu dolů a tam už byla i Rí.
"Eh…a co jsme chtěly vlastně dělat?", zeptala jsem se Meg.
"Co asi…připravovat se na dízu.", zasmála se, jakoby to všechno bylo naprosto jasné.
"Tak na co čekáme?", zeptala jsem se, popadla batoh a hned jsem byla nahoře. Ze zdola jsem už slyšela jen dvojhlasné zasmátí, ale to se holky také vyšplhaly nahoru.
"Holky…poprvé mám trému.", řekla jsem, když jsme byly všechny oblečené a nasedaly jsme do Ríiina auta.
"Proč bys měla?", odpověděla Meg. Ta na sobě měla tyrkysové roury a černé tričko. Její blonďaté vlasy měla navlněné a v nich se pyšnila úzká černá čelenka.
"No…třeba, že před takovýmhle publikem jsme ještě nehrály.", složila jsem si ruce v bok.
"Ale…to zvládneme, uvidíš…ale teď je naší největší starostí, abychom nepřijely pozdě, tak si nastup.", strčila mě do auta Rí. Ona měla na sobě krátké šatičky křiklavě růžové barvy. Byly bez rukávů i ramínek. Tudíž začínaly až pod rameny. Vlasy měla také rozpuštěné a navlněné. Ale její čelenka byla stejné barvy jako její šaty. Já měla vlasy rozpuštěné, ale nažehlené. Já a Rí jsme na rozdíl od Meg brunetky.
Za čtvrt hodinky jsme byly na místě konání.
"MRS?", zeptal se bodyguard, co stál před soukromým vchodem.
"Ano.", odpověděla jsem.
"Pojďte za mnou.", pokynul nám a vydal se do temných prostorů budovy.
"Zde budete vystupovat.", ukázal na obrovské podium.
"Děkujeme.", řekla jsem a on odešel. Vystoupaly jsme nahoru po krátkých schodech a ocitly se na vůbec největším pódiu, na kterém jsme měly kdy možnost vystupovat. Za tohle nám dají rovných 30 000. Což je přijatelná cena. Usadila jsem se k bubnům a vytáhla z kapsy paličky. Meg sebrala ze země svou kytaru a pověsila si ji na krk. Rí udělala to samé s tou svou. Nastavila jsem si mikrofon a holky po mém vzoru udělaly to samé.
"Páni.", řekla jsem. Ta atmosféra tady…je úžasná.
"Jo…páni.", zopakovala Rí.
"Pojďte zkoušet.", ozvala se po chvíli Meg. Zahrály jsme si pouze dvě písničky. Hot n Cold a Fly with me. To bohatě stačilo. Předtím jsme cvičily dnem i nocí, takže snad teď nebude potřeba.
Asi za tři čtvrtě hodiny se vrátil ten bodyguard, že už začínají pouštět dovnitř, tak abychom šly do zákulisí.
Když jsme uslyšely řev lidí tam vevnitř, bodyguard nám pokynul, abychom vešly na podium.
"Ahoj lidi…naše skupina se jmenuje MRS a dneska Vám tady budeme nějakou tu chvilku hrát…", řekla jsem do mikrofonu. Pořádně jsem se usadila k bubnům.
"Ha…holka s bubnama.", uslyšela jsem odněkud zepředu. Jen jsem se ušklíbla. Otočila jsem se na holky a kývla. Meg začla hrát první tóny Hello od Beyoncé.
"Oh oh, oh oh oh oh......
I love to see you walk into the room
Body shining lighting up the place
And when you talk, everybody stops
Cause they know you know just what to say…"
, začala zpívat Meg. Pak se skladba zrychlila a ani já nebyla schopna vnímat slova, i když jsem to s ní cvičila snad milionkrát.
"I love that you don't fly me away
Don't need to buy a diamond key to unlock my heart
You shelter my soul
You're my fire when I'm cold
I want you to know"
, sladba se zpomalila a zpívat jsem začala já s Rí. Spolu jsme zpívaly do poloviny. Já se nehla od bubnů a ona s Meg běhaly po pódiu. Rozhlédla jsem se po sálu. Bylo tam docela dost lidí a všichni se pohupovali do rytmu. Jen jeden muž, celý v černém, trochu obtloustlý se opíral o stěnu a nic nedělal. Ubíhalo to docela rychle. Nehorázně jsem si to užívala…jak čas plynul, a já si to neuvědomovala, dostaly jsme se k poslední písničce. Rí, Meg i já jsme seděly na vysokých barových židlích skoro až na konci pódia.
"Tento song je od naší oblíbené skupiny Jonas Brother…jmenuje se When You Look Me In The Eyes…je to nádherná skladba…a tady naše poslední. Takže se s Vámi jakoby loučíme…Bylo příjemné Vám hrát. Děkujeme.", řekla jsem a pokynula holkám, ať začnou hrát. Udělaly tak a já už jen čekala na mou část…tedy tu, co jsem měla zpívat.
"Oooh, yeah, oooh, yeah.
If the heart is always searching,
Can you ever find a home?
I've been looking for that someone,
I'll never make it on my own.
Dreams can't take the place of loving you,
There's gotta be a million reasons why it's true"
, začala jsem zpívat…
Píseň skončila. Všichni se přestali ploužit na parketu, otočili se na nás a věnovali obrovský potlesk. S holkama jsme se postavily, chytily se za ruce a společně se uklonily. Chvíli jsem tam stála a vnímala jen tu atmosféru. Podívala jsem se na ono místo, kde stál ten podivný chlapík. Nebyl tam. V tom mě ale někdo chytil zezadu. Byla to Rí a táhla mě do zákulisí.

Friends?.. I think that no.. 0.úvod

31. března 2010 v 11:33 | Makyna
FRIENDS? I THINK THAT NO…
Susie McWudge
Ve skupině MRS má na starosti zpěv, klavír a bubny. Ovšem na rozdíl od Meggie, která také zpívá, neumí na kytaru. Meg zase neumí na bubny, ale to je zas jiná postava…
Svou skupinu založila se svými 2mi nejlepšími kamarádkami…Všechny tři se znají už od narození, jelikož jejich rodiče spolu jezdili na dovolené pravidelně každé volno. Vyrůstaly tedy spolu.
Sus žije v České republice a je jí 16 let, stejně jako Meg…ta je tedy o půl roku starší.
(Nutnou upomenout, že holky používají umělecká jména)
Meggie Fox
Meggie bude zanedlouho 17. Její iniciál tvoří první písmeno v názvu skupiny (MRS). Moc ráda by jednou jela studovat do Ameriky. Ovšem se nechce vzdát své hudební kariéry a nechce v Česku nechat své dvě nejlepší kamarádky.
Rebeca Free
Rí, jak jí říkají její dvě kamarádky, je o rok starší než Susie. Už dva roky ujíždí na jednom Americkém herci a zpěvákovi, který se jmenuje Mitchel Musso.

Nicholas Jerry Jonas
Jojo…prvního kluka tady máme…tak k věci…
Nickovi je 17 let. Má hlavní slovo ve skupině Jonas Brothers…víc snad víte?!
Joseph Adam Jonas
Je mu 19 let…též je ve skupině Jonas Brother kde hlavně zpívá a hraje na tamburínu…jej, proč se vypisovat, když to stejně víte?
Kevin Paul Jonas
Kevinovi je 22 let. Má ženu Danielle, které je 23. Taky je součástí skupiny Jonas Brother, kde zpívá většinou druhé hlasy a hraje na kytaru.

Protiklady... apřesto láska? 0.2

31. března 2010 v 11:29 | Makyna

Protiklady…a přesto láska? 0.2
Minulý díl skončil: "Dobře, můžete tady počkat tak 2 hodiny?", zeptal se doktor.
"Jo…", řekl Nick.
"Nicku, máme nahrávání!", řekl Joe.
"Tohle je důležitější Joe.", řekl Kevin. Joe si jen odfrkl a pak jsem slyšela jeho kroky.
"Počkáme",řekl Nick.
"Dobře. Sestřička Vám bude podávat informace o operaci. Neshledanou chlapci.", řekl Joe a nosítka na kterých jsem ležela se rozjely.
"Neboj Zoe, budeš v pořádku.", řekla nějaká dívka. Podle hlasu nemohla být o moc starší než já. Pak jsem cítila šťípnutí na ruce a upadla jsem do hlubokého spánku.
Protiklady…a přesto láska? 0.2
Ucítila jsem mírný tlak na ruce. Otevřela jsem těžká víčka a spatřila…anděla? Budeme mu tak říkat. Tak tedy ten anděl mě držel za ruku. Byla to nejkrásnější osoba, kterou jsem kdy viděla. Byl to kluk. Vlasy měl zakroucené do jemných kudrlinek. Měl zavřená víčka a tiše pochrupoval. Nebyla jsem schopná pohybu. Jen jsem omámeně koukala na toho kluka. Možná to bylo také proto, že jsem byla celá obalená v obvazech. Což mi připomnělo…co tu dělám? Místnost byla sladěna do bíla. Jsem tedy v nebi? Odpovídalo by to tomu, jelikož na Zemi přeci nejsou tak nádherní lidé.
Necítila jsem potřebu vymanit svou ruku, z jeho mírného sevření.

O DEN DŘÍVE ….:NICK:……
Nemohl jsem na Zoe přestat myslet. Ona ležela v nemocnici a zřejmě se užírala nesnesitelnými bolestmi. Chodil jsem za ní každý den. Ovšem nikdo nedokázal určit kdo to je. Věděli jsme pouze, že je to Zoe, je jí skoro 17náct a bydlí přibližně v okolí místa rvačky. Zoe byla v kómatu 3 dny. Druhý den jsme měli se skupinou koncert.
"Tak…Ahoj lidi…chtěl bych teď něco říct. Před dvěma dny jsme jeli takovou temnější uličkou a narazili jsme na partu 5ti asi 25tiletých kluků. Byli shluklí do kroužku a uprostřed něj ležela dívka, ne o moc starší než většina z Vás a všichni do ní postupně kopali. Zachránili jsme ji, ale teď leží v nemocnici v kómatu…už třetí den a nikdo neví, jestli to přežije bez jakékoli škody…doktor tvrdí, že možná ochrne na obě dvě nohy…", odmlčel jsem se. Rozhlédl jsem se kolem a snad všechny holky v prvních 5ti řadách smrkaly do kapesníků, nebo si otíraly opuchlé oči. "bych s dostal k věci, rozhodl jsem se jí tuto písničku věnovat. Na autogramiádě máte ještě šanci přispět nějakými penězi na potřebnou operaci. V případě, že by nebyla potřeba, budou peníze věnovány na naší nadaci pro diabetiky.", dokončil jsem svůj proslov. Kývl jsem na kluky a začalo se hrát. Rozezněly se první tony písničky…Písnička kterou jsem jí věnoval byla Hello beautiful. Zpíval jsem ji procítěnějí než jindy. Dal jsem do ní všechny emoce které jsem pocítil v posledních pár dnech. Celá hala byla naprosto zticha.
"But tonight, I´m gone a fly…Yeaeah tonight, I´m gone a fly!...", koukl jsem na Joa a ten pochopil, že chci píseň zpívat sám. Jakmile jsem dozpíval, všechny fanynky začaly tleskat jako o život. Stiskl jsem rty pevně k sobě, jlikož jsem měl pocit, že mi asi brzy také ukápne nějaká ta slza. Ještě chvíli jsem se díval do publika, ale když jsem cítil jak mě Kevinovy ruce poplácaly po zádech a oba dva moji bratři odešli z pódia, přestal jsem jen tak koukat a následoval jsem je.

O pár minut později ….:
"Teda brácha…ty fanynky jsou z tebe naprosto odvařený!", zasmál se Joe.
"Joe…tohle nebylo kvůli fanynkám.", zpražil jsem ho pohledem.
"Jí myslel, že jo.", podrbal se na krku.
"Teda…jí nechápu to tvoje dlouhý vedení Joe…přestávám věřit tomu, že jsi můj brácha.", zakroutil hlavou Kevin a odtáhl ho někam pryč. Možná to udělal kvůli mně. Věděl, že teď potřebuju být sám. Se svým nejstarším bratrem jsem si rozuměl nejvíc. Vždy mě dokázal pochopit, i v téhle situaci tomu nebylo jinak. Praštil jsem sebou o gauč který byl v backstage a složil obličej do dlaní.
"Tak proto jsi byl včera tak divnej.", řekl za mnou povědomý hlas. Otočil jsem se a o opěradlo se opírala Maya…moje nejlepší kamarádka.
"Jo…asi proto.", přitakal jsem a snažil jsem se usmát.
"Já jsem jí neviděla Nicku…ale tobě se líbí, že?", zeptala se.
"Je krásná, nevinná…a milá.", řekl jsem na to.
"Odpověz mi prosím na otázku…Líbí se Ti?", zopakovala.
"Jo…moc.", řekl jsem jí.
"Tak za ní běž.", sedla si vedle mě.
"To se Ti lehko řekne.", uchechtl jsem se.
"Řekni mi, která holka by nebyla ráda za přítomnost Nicka Jonase?", zasmála se na mě.
"Věřila bys mi, že jsem viděl jednu, co mě naprosto nesnášela?", zeptal jsem se jí.
"Ehm…ne?", znovu se zasmála.
"Máš pravdu…opravdu jsem ji neviděl.", šťouchl jsem do ní prstem.
"Že se divíš. Tak utíkej, ale nechoď na to rychle!", mrkla na mě.
"Díky Mayo…jsem rád, že jsi má nejlepší kamarádka.", usmál jsem se na ní.
"A to mě ani neobejmeš?", zeptala se na oko uraženě.
"Ale poď sem!", roztáhl jsem náruč. Maya vyskočila a já kolem ní obmotal paže.
"Mayo…to by stačilo…takhle mi tam zavřou.", řekl jsem.
"Promiň…krapet jsem si schrupla.", protáhla se. Jo…tak tohle dokáže jenom ona…většího spáče byste nepotkali.
"Ještě jednou díky.", zakřičel jsem na ní ode dveří. Jenom kývla hlavou a spadla na sedačku. Lekl jsem se a chtěl za ní běžet…
"Chrrr.", ozvalo se. ZASE USLA! V duchu jsem se usmál a běžel ven z haly. Na parkovišti už na mě čekal můj naleštěný mustang. Rychle jsem naskočil, vrazil klíčky do zapalování a už jsem si to řídil do nemocnice.

PŘÍTOMNOST
Včera jsem odešel až když se ukončovaly návštěvní hodiny a dnes jsem přišel už brzy ráno. Celou noc jsem nespal jak jsem na ni musel myslet. Včera na autogramiádě se vydělalo neskutečných milion dolarů. Já sám jsem tomu nemohl věřit. Nějaký anonimní dárce nám daroval rovných 100 000. Dal jsem si za úkol, že zjistím, kdo to byl až se Zoe plně uzdraví.
Celou dobu jsem seděl vedle ní na židli. Cítil jsem nesmírnou touhu přitisknout své rty na ty její. (NE)Znal jsem jí sotva 3 dny, vím o ní pár informací s už se zamiluju? Ne…nemůžu…nepřipadalo to v tuhle chvíli v úvahu.

Jak ulovit Jonas 0.5

30. března 2010 v 15:35 | Makyna
Položila jsem na stůl pár bankovek, abych zaplatila všechno to, co jsem vypila a pak omámeně kráčela směr domov. Nemohla jsem zapomenout na jeho slova, jeho úsměv a oči ... Nemohla jsem uvěřit tomu co se stalo ...
"Ahoj" řekla jsem nepřítomě když jsem přišla domů. Zalezla jsem do pokoje abych mohla v klidu přemýšlet o dnešním dni. Párkrát jsem vnímala, že se někdo - mamka- snažil dobývat do mého pokoje přes zamčené dveře. Dělala jsem, že spím a dál bloumala svými myšlenkami. Z ničeho nic mě popadla hrozná touha Joea vidět ... jenže já jeho číslo neměla, na to jsem nepomyslela. Proto jsem si řekla, že ho půjdu hledat. Vykoukla jsem ze svého přízemního okna, jestli není nikdo nablízku, a když jsem shledala, že vzduch je čistý, seskočila jsem na chodník a rychle zaaběhla za roh. Najednou jsem ucítila že mi zavybroval mobil.
"Ano ?" řekla jsem s nadějí že to bude Joe.
"Ahoj tady Joe..." ozvalo se. Tiše jsem se zaradovala
"Ahoj" řekla jsem nadšeně. "Musím se přiznat že na tebe nemůžu zapomenout." šeptl Joe do telefonu. Samou radostí jsem si málem poskočila.
"A víš, že Tě zrovna hledám?", zasmála jsem se.
"Vážně ?" zasmál se Joe.
"Jo, ale nenapadlo mě kde tě budu hledat." zamyslela jsem se.
"Tak přestaň hledat ... sejdeme se ?" zeptal se mile.
"Moc ráda ... kde ?" snažila jsem se zůstat v klidu.
"Zůstaň tam kde jsi. Vidím Tě.", řekl a típl hovor. To jsem slyšela za zády. "Ahooj!", otočila jsem se po zvuku a viděla, jak Joe vybíhá z obrovské vily.
"Ty tady bydlíš ?" vykulila jsem na něj oči.
"Jo ... našla jsi mě." zasmál se. ¨
"A-ale jábydlím tady za rohem." nepřestávala jsem se divit.
"To je přece super." usmál se Joe.

"No ... vlastně jo." zasmála jsem se.
"Co kdyby jsme se prošly ?" navrhl.
"Jasně.", rozzářila jsem se. Při měsíčku a za tmy.. Taková romantika a navíc když jí prožíváte s Vaším idolem, světoznámou hvězdou Joem Jonasem.. Mmm..
"Vlastně je to zvláštní..." prohlásil po chvíli.
"Co myslíš ?" zeptala jsem zvědavě.
"Tohle..." koukl na mě.
"To není nic zvláštního ... je to osud." řekla jsem a začala se smát.
"Asi nevíš co myslím, viď?", zasmál se mé hlouposti.
"Ne.", přitakala jsem. Střídavě se koukl na měsíc který zářil nad námi a na mě ... pomalu se ke mě začal přibliřovat. Nedočkavě jsem zamrkala a zrychlil se mi dech. Potom mě políbil.
Nejdřív jenom žmoulal mé rty v těch svých a když jsem pootevřela svá ústa, vplul do nich jazykem. Obmotala jsem své ruce kolem jeho krku, přitáhla si ho blíž k sobě a tím se polibek prohloubil.
"P-promiň" zakoktal když se ode mě odtáhl.
"Za co se omlouváš ?" zadivila jsem se.
"Tohle normálně nedělám ... ani se neznáme." pokrčil rameny. Možná si to neuvědomovall, ale tohle trochu zabolelo.
"Mně se to líbilo.", kuňkla jsem.
"Mě taky ..." řekl jistě "já jen že by jsme se měly víc poznat." dodal.
"Dobře..." kývla jsem.
"Nechceš někam zajít?", zeptal se mně najednou.
"Jo klidně.", pokrčila jsem rameny.
"Tak jdem.", zazubil se, chytil mně za ruku a někam táhl.
"Tohle je moje oblébený místo..." řekl když jsme došly na konec parku.
"Taky sem ráda chodím." usmála jsem se.
"Já myslel že sem nikdo nechodí..." šeptl zkalmaně.
"Já si to taky myslela..." podotkla jsem. Chvíli jsme byli oba dva z ticha, ale potom mně z ničeho nic strhl s sebou na zem.
"Proč jsme sem přišli?", zeptal se mně.
"Abychom se poznali, tak začni.", zasmál se, když jsem dlouho neodpovídala.
"Co ny jsi chtěl vědět ?" pokrčila jsem rameny.
"Všechno." zasmál se.
"Ale kde začít ..." zamyslela jsem se.
"Tak.. tvoje nejoblíbenější barva, kde ses narodila, kam chodíš na školu, co posloucháš.. je toho hodně, co o tobě nevím.", zasmál se mojí absurditě.
"... a to je asi tak vše ..." dokončila jsem vyprávění.
"Teď ty." šťouchla jsem do Joea.
"Okay ... tkaže..."
".. chtěla bys vědět ještě něco?", zeptal se, když dokončil vyprávění o jeho osobě. Mohla jsem tvrdit, že teď jsme toho oba o sobě věděli, jako kdybychom se znali od jakživa.
"Myslím že to bude stačit ... zatím." zasmála jsem se.
"Už je celkem pozdě..." koukl na hodinky.
"To vadí ?" ušklíbla jsem se.
"Mě ne." zaculil se Joe. Znovu jsme se začali přibližovat až se naše rty, dnes - a vlastně vůbec - už podruhé setkaly. Za nedlouho se do polibku zapojily jazyky jež se začaly vášnivě proplétat.
"Joe..", zašeptala jsem a otřela se svým nosem o ten jeho. Parkem se ozývalo jen občasně zašustění stromů a rušně ulice utichly ... jako by jsme existovaly jen my dva. Ani jeden se nechtěl od toho druhého odtrhnout. Najednou se Joe odtáhl zadíval se mi dlouze do očí.
"Nejsem si zatím jistý tím, co k tobě cítím..", nadechl se.
"Ale nic malého to nebude.", usmál se na mně a opřel se svým čelem o to mé. Nevěděla jsem co říct ... možná bylo dobře že jsem mlčela. Pomalu jsme s k sobě začaly znovu přibližovat když v tom Joeovi zazvonil mobil. Joe se usmál, a hodil svůj luxusní I-phone za sebe do hlubokého rybníčku.
"Co když to bylo důležité ?" zašklebila jsem s ena něj.
"Nic teď není důležitějšího než ty." řekl odhodlaně.
"Joe?", přerušila jsem dlouhé ticho.
"Ano ?" usmál se.
"Myslíš to vážně... ?" zeptala jsem se nejistě.
"Jistě." kývl.
"Mám Tě ráda.", objala jsem ho. Chvíli jsem zapřemýšlela nad tím co jsem řekla ... toužila jsem po tom říct mu že ho miluji ale bála jsem se ... ještě bylo brzo.
"Já tebe taky.", políbil mně. Zadívaly jsme se na nebe... hvězdy tak krásně svítily. Snad ani jeden nechtěl aby tenhle okamžik někdy skončil. Bohuřel mi zavybroval mobil v kapse.
"Máma !" vykřikla jsem zděšeně.

MILUJU GOOGLE.CZ!

30. března 2010 v 10:35 | Makyna |  I am writening
Už mně pomalu začínalo štvát, že mi nefunguje PFS..
Chtělo to po mně nějakýho uživatele a klíč..
a co udělat jinýho, než zadat tohlecto do google?..
Hned první odkaz fungoval..

Takže Makynka jde zase tvořit své hnusoby.. 
MUHAHAHAHA..

Love is the only one 0.1

29. března 2010 v 21:08 | Makyna
Tuhle ff píšu se svým affs Domi :) Doufám, že se bude líbit..

Jmenuji se Angela Meloney Fox. Je mi 17 let. Mým koníčkem je hudba, bez které prakticky nevydržím jedinou minutu svého života. Poslouchám především Pop, někdy Rock. Oblíbený zpěvák? Jednoznačná odpověď. Mitchel Musso.. proč? Především proto, že je to můj úžasný kluk. Seznámily jsme se přes Hannah Montana the movie. Jsem totiž dcera režiséra, který to natáčel. Mám otce ráda ale občas mi leze na nervy. Myslí že když je on slavnej musím být taky. Bere mě všude sebou,na každý večírek. Jsem mu za to ale vlastně vděčná...Díky němu jsem se seznámila s Mitchelem. Mitchel je úžasný, jak už jsem zmiňovala a to ve všech ohledech. Umí skvěle zpívat, hrát, je ohleduplný.. Ale toužim po tom co asi hodně holek,obyčejný život.Je super chodit na různé večírky...ale má to i své nevýhody... Na každém kroku na Vás číhají paparazzie a vy musíte házet úsměvy na všechny strany, jen abyste nevypadali blbě a aby si o tom potom nepřečetli v bulváru. Dneska jsem se chystala na další akci.Ovšem tahle byla vyjímečná.Už jen tím že na ní jdu s Mitchelem a ne s otcem. Byla to autogramiáda všech Disney stars. Těšila jsem se, až uvidím Emily OSment, s kterou jsem se při natáčení také seznámila. Staly se z nás celkem dobré kamarádky. A navíc jsem měla šaty jako princezna.Opravdu.Musím říct že mi to opravdu slušelo... Sám 'velký' Mitchel mi to potvrdil. Celý outfit jsem doladila velkýma vlnama.I přes to že jsem vlasy měla natočené sahali mi téměř po zadek.Nejsem ten tip holky ,,barbie" ale tohle se mi líbilo.
"Zlato, už můžeme vyrazit?", zaklepal na dveře Mitchel. Přijel mně vyzvednout asi už před třičtvrtě hodinou a já ho poslala do obýváku.
"jistě"Vylezla jsem z koupelny a pevně ho chytla za ruku. Usmál se na mně a nedočkavě táhl z mého pokoje.
,,Ale notak,nespěchej tak"Zasmála jsem se.
,,Měli jsme tam už čtvrt hodiny bejt!Ale ty jsi se musela připravovat tak dlouho"Zamračil se.
,,Nikdy předtím ti to nevadilo."Řekla jsem smutně ale poslušně jsem cupitala za ním. Nasedli jsme do Mitchelova auta a jeli směr > autogramiáda. Nikdo nepromluvil. V autě panovala až hrobové tucho, které prolamovalo jen tiché vrčení motoru.
,,Promiň,nechtěla jsem zdržovat"Pípla jsem.
"Hmm", odpověděl a dál se věnoval řízení. Nehodlala jsem se mu vnucovat.Když o mojí omluvu nestojí.Zajela jsem hlouběji do sedadla a sledovala ubíhající krajinu. Konečně jsme dojeli na místo. Ani mi neotevřel dveře jak to obvykle dělával. Vystoupila jsem sama a znuděně se šourala za ním. Jakmile jsme vstoupili do budovy, někam se rozběhl. Běžela jsem za ním, ale jakmile jsem viděla cíl jeho zrychlení zasekla jsem se uprostřed kroku. Zuřivě se tam objímal s Miley Cyrus. Pak jí vzal do náruče a zatočil se s ní. "Miley, ani nevíš, jak jsem rád, že Tě vidím.", řekl jí až přehnaně šťastně. Takového přivítání jsem se nedočkala ani po měsíčním odloučení. Myslela jsem že když jsme sem jeli spolu tak spolu i odjedem.Vypadá to,že ne.. To jsem ale stále nevěděla, co bude následovat. Když Mitchel Miley postavil na zem, ona si přitáhla jeho obličej a dlouze ho políbila na rty. Mitchel se nijak nebránil...Sebrala jsem se a utekla na záchodky...

Nudný to den..

29. března 2010 v 12:00 | Makyna
Tahle fotka se mi prostě líbí.. nevím proč.. ale prostě.. a ten adpis se k tomu nehodí.. jen tak pstě tam je.. tak já du zas prouzdat po netu.. 

Nudaaa.. absollutní!

29. března 2010 v 11:18 | Makyna |  I am writening
.. pokud jste doma stejně jako já a nudíte se.. no prostě jestli nechcete pokecat :)
Na ajsku: 579-209-200
na fb: Maky Jonas-Jonáš Lišková 
mailem: marketka.liskova@centrum.cz
AIM: makyfoxy@gmail.com

Já nevim co ještě, přes komenty.. napsat společnou ff, já nevim.. cokoli! Já zažívám tak nepopsatelnou nudu, že se to nedá vydržet!.. Prosím!

Zpátky v civilizaci..

27. března 2010 v 13:27 | Makyna |  I am writening
Jsem zpátky.. ano..
Vaše noční můra se vrátila..
Satánek Makynka je tady..
a hodlá Vás buzerovat..

Dnes, ve čtvrt na 12 jsem se vrátila z lyžáku a konečně dostala domů na internet..
Jaká radost pro mně..

Jsem nevyspalá a bolí mně hlava.. dneska ode mně čekejte tak maximálně společnou ff s Domullý..

Jinak jsem si narazila nos..
naprosto zvláštním způsobem..
kopla jsem se do něj kolenem.. :D:D

Ani nevíte jak jsem se těšila do světa blogování.. a především na Domču s Binušíí.. která tady neni.. :D

A pak jsem rozepsala na horách novou ff..
Zjistila jsem, že na JB ujíždí daleko víc mých spolužaček, než jsem si myslela..

Tak já se loučím.. hojáá <3

POZASTAVENO!!

19. března 2010 v 20:15 | Makyna |  I am writening

Čtete správně.. POZASTAVUJU!!

ZÍTRA, DNE 20. 3. 2010 ODJÍŽDÍM NA LYŽÁK. VRACÍM SE 27. 3.
TÍMTO SE SE VŠEMI LOUČÍM.. SBOHEM..

Štěstí v neštěstí 1.2

18. března 2010 v 19:00 | Makyna
Štěstí v neštěstí
Pak už jsem oba dva usli v těsném obětí, já s hlavou zabořenou do Nickovy hrudi a on s tou svojí do mých vlasů. Ráno mě probudil sladkej polibek.Hned na to jsem ucítila vůni kávy a muffinů. Rozespale jsem od sebe odlepila oční víčka a pohled mi utkvel na 'andělovi' který se nade mnou skláněl.
"Dobrý ráno lásko.", vlepil mi další polibek.
,,Nicku"Vydechla jsem a dychtivě ho políbila.Dnes měl přijít Joe.Nevím jak to zvládnu...
"Udělal jsem Ti snídani. Teda, spíš jsem jenom něco vytáhnul z tý skříňky co máte v kuchyni, ale...", trochu se rozpovídal. Dala jsem mu prst na rty, aby pochopil, že to stačí. Začala jazyková bitva...do toho mi ale zazvonil telefon.Když jsem se podívala na displej zarazila jsem se.Svítilo tam jméno Joe. Odtáhla jsem se od Nicka a zacpala mu rukou pusu. Pak jsem zvedla hovor.
"Ahoj Joe.", řekla jsem a omluvně se koukla na Nicka.
"Názdárek zlato. Jak ses vyspala?", zeptal se mně.
"Noo dobře a ty?", odpověděla jsem mu.
"Ještě líp. Jsem dole. Přijdeš mi otevřít?", zeptal se mně a já se zděsila. Zvedla jsem se a začala sbírat rozházené oblečení.
"Jasně, zrovna jsem vylezla z vany, jenom se oblíknu a jsem hned dole. Počkej minutku.", řekla jsem mu zbrkle.
"Můžeš klidně zůstat tak jak jsi, mně to nevadí.", zasmál se do telefonu.
"Joe...ne.", řekla jsem rázně.
,,Co se stalo?"Zeptal se mě vyděšeně.
,,Nic"Odpověděla jsem smutně.
,,Za chvíli jsem tam"Odpověděla jsem a rychle típla hovor.
"Musíš jít.", řekla jsem Nickovi a hodila po něm jeho bílé tričko.
"Proč?", zeptal se mně.
"Joe je tady.", odpověděla jsem se zatrápeným pohledem. Od včerejší nci jsem si nebyla jistá tím, co cítím k Joeovi a tím, co k Nickovi. Dokonce bych řekla, že k Nickovi je moje náklonnost větší...daleko větší. Ale moje cutlivá povaha mi zabraňovala Jeovi říct sbohem.
,,Omlouvám se"Šeptla jsem Nickovi ještě než skočil z balkonu.Z toho samého jako přišel Joe když jsme se poprvé milovali...Nick mi ze zahrady ještě poslal vzdušnou pusu a já už běžela dolů, otebřít Joeovi domovní dveře. Jen co jsem Joeovi otevřela přitiskl svoje rty na ty moje.Ale už jsem necítila ty stejné motýlky v břiše jako dřív... Jemně jsem se od něj odtáhla.
"Co se děje zlato?", zeptal se mmě.
"Nic, jen jsem unavená, šla jsem pozdě spát.", odpověděla jsem. "Půjdu si lehnout. Měl bys jít.", řekla jsem mu a už už jsem ho chtěla vystrčit ze dveří.
"Počkej, tak já půjdu s tebou.", na tváři se mu rozhostil šibalský úsměv.
"Jdu SPÁT!", důraznila jsem poslední slovo.
,,Co se s tebou děje?"Zeptal se smutně.Bylo mi ho strašně líto...
"To tady člověk nemůže bejt unavenej?", zakřičela jsem na něj.
,,Fain tak já jdu!"Řekl mi Joe stejným tonem jako já jemu. Zabouchla jsem za ním dveře a celkem si oddychla. Došla jsem do obýváku a tam sebou sekla o pohovku.
"Joe.", chytla jsem ho za ruku a pokusila se ho obrátit k sobě. Vysmekl se mi. Oběhla jsem ho tak, aby mi viděl do obličeje.
"Promiň...já jen...tohle už dál nemůžu."
,,Jak nemůžeš dál?"Zeptá se roztřepaným hlasem.
"Tohle..všechno. Já...myslela jsem si, že ty seš ten pravej, ale po včerejšku.. no to je jedno. Včera jsem zjistila, že.. že miluju..", zakoktala jsem se.
,,Že miluješ?No tak dopověz to!"Rozkřikl se na mě.
"Nicka.", řekla jsem tiše.
"Mýho bráchu? Mýho bráchu Nicka? To neni možný. Tak ty se rozhodneš, že mně budeš vodit za nos a až Ti to bude připadat vhodný, rozejdeš se se mnou a odcupitáš si za naším malým Nickouškem?", křičel na mně.
,,Joe prosím"Zanříkala jsem.Jeho slova bolela.
"Ne...žádný prosím! Víš co? Nemluv na mně..hnusíš se mi!", udělal obličej a odešel. Vrátila jsem se domu.Jen co se dveře zaklapli propukla jsem v histerický pláč.Nechtěla jsem mu ublížit ale musela jsem.Miluju Nicka... Chtěla jsem Nickovi zavolat, ale neměla jsem na něj číslo... zbývalo mi jen čekat, jestli třeba za nějakou dobu nepřijde sám. Vzala jsem si kýbl zmrzliny a sedla si k televizi.Touhle dobou už musí bejt Joe doma,nechci vidět jak bude vyvádět.A co když se na mě vykašle i Nick?Jsou to bratři... Předem jsem se tedy smířila s dvoučlenným odmítnutím. Musela jsem usnout jelikož když jsem otevřela oči byla už tma.Máma ještě nebyla doma.Poslední dobou chodí z práce dost pozdě. Třeba si taky někoho našla... už bylo na čase. Zase jsem si vzpoměla na Nicka a Joea.Píchlo mě u srdce. Uslyšela jsem svou oblíbenou písničku.Až po nějaké době mi došlo že je to můj mobil.Líně jsem se k němu doplazila a aniž bych se koukla kdo volá zvedla jsem to.
,,Mohla by jsi mi laskavě otevřít?"Křikl na mě z telefonu Nick.
,,Jasně"Odpověděla jsem mu.Slzy mě už pálili v očích ale nechtěla jsem jim podlehnout.Pomalu jsem se dostala ke dveřím a otevřela je.
,,Můžeš mi říct proč si Joeovi řekla že si do mě zamilovaná?"Jeho pohled a hlas byl čím dál naštvanější.
"P-protože je to pravda.", sklopila jsem pohled a další slza mi stekla po tváři.
"Aly..promiň..já jen.. je to můj bratr.", pohladil mně hřbetem ruky po tváři.
,,Já vím,chápu když odejdeš"Vzlikla jsem a chystala se zavřít dveře.
"NE!", zhrozil se a vstrčil mezi dveře nohu. Trhnutím je otevřel, vkročil dovnitř a zavřel až za sebou.
,,Taky tě miluju"Řekl mi s jistotou v hlase.
"Nicku...ani nevíš, jak jsem se bála, že mi řekneš pravý opak.", vydechla jsem s roztřeseným hlasem.
,,To bych si nedovolil"Zasmál se a konečně se přisál k mím rtům.
,,Co vlastně Joe říkal?"Zeptala jsem se do polibku.
"Říkal, že Ti mám vyřídit, že na tebe nechtěl řvát. Že Tě bude navždycky milovat a pokud by sis to rozmyslela, že na tebe bude čekat.", řekl Nick.
,,V-vážně?"Zeptala jsem se nevěřícně.
"Jo, ale pak ještě řikal, že jestli to myslíme vážně, že nám to přeje.", řekl v klidu.
,,Je úžasnej"usmála jsem se na Nicka ale pak mi došlo co jsem řekla.
"TY víš jak jsem to myslela.", dodala jsem se zadrženým dechem.
,,Jasně"Ušklíbl se Nick a posadil se na gauč.
"Ale no taak.", usadila jsem se mu na klín a ruce obmotala kolem jeho krku. "Omlouvám se.", zašeptala jsem a políbila ho na rty.
"To nestačí.", zakroutil hlavou. Posadila jsem se na něj obkročmo, abych měla více prostoru a přitiskla se k němu ještě víc. Znovu jsem ho políbila, ale tentokrát na krk. Jeho chlouba se okamžitě vztyčila.
,,Ale,ale.Pan prezident se probudil?"Zeptala jsem se se zasmáním.
"Já za to nemůžu.. když ty si umíš připoutat jeho pozornost.", zasmál se.
,,Za všechno zase můžu já"Zasmála jsem se a jemně skoula kůžičku na jeho krku.
"Jestli mně budeš dál rpovokovat, tak s tím asi budeme muset něco udělat.", řekl a natočil si můj obličej tak, aby mohl své rty přilepit na ty mé a tudíž zabránit dalšímu škádlení. Nalepila jsem se ještě víc na Nicka.Pochopil o co mi jde a sundal mi tričko.

Štěstí v neštěstí 1.1

17. března 2010 v 21:38 | Makyna
Štěstí v neštěstí
,,Alyson počkej prosím"Zavolal na mě někdo.Teď už vlastně Nick.
"Nicku...c-co tu děláš? Lekla jsem se Tě.", opřela jsem se zády o stěnu domu.
,,Chci si jen promluvit"Hlesl.Celou dobu mě rentgenoval pohledem.Snažil se mi něco vyčíst z očí.Nadechl se a spusti.
"Tys spala s Joem, že jo.", podíval se na mně. Z jeho výrazu ale nebylo možné nic přečíst.
,,J-já..."Snažila jsem se vymyslet co nejlepší výmluvu.Ta mi ale byla k ničemu,Nick to na 100% věděl.,,Jak to víš?"Svůj pohled jsem přesunula na svoje tenisky.
"Joe Ti to říkal v autě...slyšel jsem to.", pokrčil rameny.
,,Omlouvám se"Ani jsem vlastně nevěděla za co.Prostě to ze mě tak vylítlo.Za porušení Joeova slibu?Možná...
"Mně se nemáš za co omlouvat...jen jsem si to chtěl potvrdit.", řekl prostě.
,,Fain"povzdychla jsem si a otočila se k odchodu.
"Počkej, chtěl jsem ještě jednu věc..", řekl, chytil mně za loket a obrátil zpátky k sobě.
,,A c-co?"Zakoktala jsem a koukla mu do očí.Měl je jako hořkou čokoládu. Přímo jsem se v nich topila. Zatřepala jsem hlavou a podívala se znovu na špičky svých bot. Jemně mě chyti za bradu a donutil mě se mu podívat do očí.
"Miluješ ho?", zeptal se mně a nepřestával se mi dívat do očí. V tuhle chvíli jsem si tím tak jistá nebyla. Nevím čím to bylo.. když jsem byla s Joem, bylo všechno v pohodě, ale když jsem měla Nicka na blízku, nebyla jsem si svými city tolik jista.
,,A-ano"Zakoktala jsem se.Zamotala jsem se do svích pocitů.Zase jsem se snažila mu vytrhnout ale pořád mě pevně držel.
"Aly...", zadíval se mi do očí. V těch jeho měl takový zvláštní výraz. Jakoby se kvůli něčemu trápil.
"Ne!", vypadlo e mně najednou. "Nemiluju ho.", dokončila jsem. Zakryla jsem si pusu rukou.Nick na mě koukal s...nadějí v očích?Jen jsem nehybně stála a čekala co z něho vyleze.
"V tom případě...doufám, že tohle nebude tolik vadit. Předem se ommlouvám.", řekl, sundal mi ruku z úst a místo ní tam přitiskl svoje rty. Vychutnávala jsem si jeho rty.Byl to jiný pocit něž libat Joea.Nick líbal tak něžně,krásně.V přiše mi poletovali motýlci. Zapletla jsem svoje ruce do Nickových kudrlinek a tím byl polibek ještě intenzivnější. Nick pomalu přesunul jeho ruce na můj zadeček. Po chvíli jsem ucítila jak něco tvrdého tlačí na můj podbříšek.
,,Nicku tohle nejde"Zašeptala jsem a odtrhla se od něho.
"Proč ne?", znovu zesmutněl.
,,Já jsem Joeova holka."Vzdychla jsem a položila hlavu na jeho rameno.
"Mně to nevadí.", řekl a já ucítila jeho horký dech na svém krku.
,,Někdo nás může vidět"Odporovala jsem stále. To přitiskl své rty znovu na ty moje, vzal mi z ruky klíče a bez toho, aniž bychom ztratili ústní kontakt, otevřel domovní dveře a oba dva nás natlačil dovnitř.
,,Máš někoho doma?"Zeptal se než úplně vešel do domu.
"Ne.", vydechla jsem. Posadil mně na kuchyňskou linku a já mu nohy obmotala kolem pasu. Najednou ale něco zachrastilo v zámku.Podívala jsem se na Nicka se strachem.On pochopil.Vzal mě do náruče a utíkal ńahoru po schodech.
"Aly...už jsi doma?", zavolala mamka zespoda.
"Jo mami...převlíkám se, nechoď sem.", odpověděla jsem jí.
,,Asi by jsi měl jít."Koukla jsem na Nicka.Tohle si asi nikdy neodpustim.Podvedla jsem Joea,malém jsem se vyspala s jeho vlastním bráchou.
"Ne.", zakroutil hlavou a přitáhl si mně za boky. Do polibku jsem se usmála.Jde vidět že jsou bratři.Když něco chtějí dostanou to. Ani jsem nezaregostrovala, jak jsem se ocitla na posteli a ještě k tomu pod Nickem, který mně chtivě líbal na krku. S lehkostí mi sundal tričko.Nemohla jsem se nabažit jeho dotiků. Pod každým z nich jsem se zachvěla vzrušením. Pod každým jeho polibkem jsem tála. Nevěděla jsem, co se to se mnou děje. Sama jsem si stáhla kalhoty i s kalhotkama.Nick se mezitím taky slíkl do naha. Nečekala jsem dlouho a už jsem se ocitla znovu pod Nickem. Líbal mě všude po těle.Ani jediné místečko nevynechal.Obkroužil mi jazykem rty a pak se do nich znocu vpil. Už jsem nemohla dále čekat. Byla jsem až přespříliš vzrušená. Nick to vycítil a něžně do mně pronikl. Nejdřív se ve mě pohyboval pomalu ale následně zrychlil. Nejdřív se ve mě pohyboval pomalu ale následně zrychlil. Nejdřív se ve mě pohyboval pomalu ale následně zrychlil. Z mých úst se vydralo táhlé zasténání. Dala jsem si ruce na prsa. Nicka muselo vzrušovat ještě víc jak na sebe takhle sahám. Nepatrně zrychlil tempo.Znovu jsem obmotala své nohy kolem jeho pasu a tím se k Nickovi přitiskla ještě víc. Lehce jsem se prohla v zádech a tím se přirázy taky prohloubili. Vyhledala jsem jeho rty, které olizovaly můj krk a spojila je s těmi svými. Poslední příraz a poslední výdech.Připadala jsem si jako v pohádce.Vlna orgasmu se mi rozlila do celého těla. Zmoženě jsem se svalila na bok a Nick vedle mně. Přitulila jsem se k němu a on kolem mně ochranářsky přehodil ruku.¨
,,Jak to teď s námi bude?"Zeptám se ho opatrně.Mám strach že je to z jeho stany jen na jednu noc...
"No, nejradši bych byl, kdybys odešla od Joa a začala chodit se mnou, ale do toho Tě nemůžu nutit.", pronesl smutným tónem.
,,Dej mi čas"Polábila jsem ho na tvář.Tak strašně mě bavilo dotýkat se ho.Prozkoumávat každičkou část jeho těla.I jemu to dělalo dobře.Netrvalo dlouho a našla jsem jeho nejcitlivější místo na krku.
"Jak dlouho budeš chtít.", šeptl mi do ucha.
,,Neměl by jsi jít domů?"Zeptám se ho se smutným výrazem.
"Ty mně tu nechceš?", zeptal se se zarmouceným výrazem.
,,Samozdřejmě že chci"Zasmála jsem se.,,Ale taky mám rodiče,vím jak dokážou vyvádět"KOukla jsem mu do očí."A navíc nechci, aby se dostalo k tvým rodičům, že jsem odpanila dva bráchy Jonasovy.", zasmála jsem se sarkasticky.
,,Volal jsem jim že přespim u kamaráda. Mám alibi",Zazubí se.
"Jsi úžasnej.", líbla jsem ho na tvář.
,,Jsem přeci Jonas"Ušklíbl se.Vím přesně na co narážel.

SOMEONE CHANGES MY BAG! 0.3

16. března 2010 v 21:29 | Makyna
"M-mám Tě rád.", zašeptal mi do ucha.
"I já tebe.", odpověděla jsem mu také šeptem. Po nádherném milování jsme oba vedle sebe usnuli. Zdál se mi ten samí sen co v letadle. Jen tvář toho kluka byla mnohem jasnější. Byl to Nick! Když jsem se probudila, nebyla jsem už tak vyklepaná, jako když se mi ten sen zdál předtím. Nehodlala jsem se s tím ale Nickovi svěřovat, dokud si nebudu jistá tím, že k němu cítím vůbec něco víc, než nějaký letní románek. Co se vlastně stane, až odjedu? Vždyť on je slavná celebrita…Nepočítám, že by za mnou jezdil tak daleko…každej jsme úplně jinej. Koukla jsem se na Nicka a pousmála se. Spal jako andílek. Byla jsem si jistá že teď udělám správnou věc.Napsala jsem Nickovi ať mě nehledá,že to co se stalo byl jen omyl.Co nejtišeji abych Nicka nezbudila jsem si vzala svoje věci a odešla do svého hotelu.
Milý Nicku,
jsem ráda, že jsem zažila své poprvé právě s tebou, ale věř mi…'rozchod' jestli tomu tak můžu říkat, je pro nás dva to nejlepší. Oba dva jsme z jiného světadílu, z daleko jiné země. Doufám, že si o mně nebudeš myslet, že jsem děvka, nebo něco…Ty jsi celebrita a já obyčejná holka z celkem malé země o proti té tvojí. Ty si zasloužíš někoho sobě rovného, někoho takového jako jsi ty…někoho lepšího než já. Třeba takovou Miley Cyrus...
Sbohem, tvoje Caroline
Přeložila jsem papír v půlce a naposled se podívala na Nicka. Potichu jsem otevřela dveře a vykradla se z jeho pokoje, z jeho života… V tuhle chvíli jsem si byla jistá svým rozhodnutím, to jsem však ještě nevěděla, co se stane…Zajela jsem rovnou na "svůj" hotel a odhlásila jsem se. Sice mi rodiče zaplatili týden, ale nemohla jsem riskovat, že mě Nick najde…Chytla jsem si taxíka a nechala se odvést na letiště…
"Sbohem Ameriko.", řekla jsem si, když jsem nastupovala do letadla. Zase jsem si dala sluchátka do uší a usnula jsem. Zdál se mi ten sen znovu ale teď místo aby mě vyděsil, mě spíše ranil. Zřejmě se budu muset smířit s tím, že mě Nick bude pronásledovat dokonce života…Celou cestu z Ameriky do Anglie jsem prospala, ovšem ten sen se opakoval pořád dokola…Jakmile jsem z letadla vystoupila, nasedla jsem si do přistaveného taxíku a nechala se odvést až před dům. Zazvonila jsem na zvonek, a jakmile mi mamka otevřela, skočila jsem jí kolem krku.
,,Copak se stalo zlato?", Zeptala se máma s ironií v hlase ale, jakmile zahlédla moje slzy, zvážněla. Popadla můj kufr a hodila ho do předsíně. Pak mně odvedla do obýváku a posadila na pohovku. Sama se usadila naproti mně. "M-mami…já…u-udělala jsem hroznou blbost.", vyklopila jsem. Nemohla jsem tu skutečnost v sobě držet. Mamka dokázala pochopit a já se potřebovala svěřit.
"Chceš o tom mluvit?"Zeptala se mě se starostí v hlase. Kývla jsem na souhlas. Posadila se vedle ní na gauč a začala vyprávět.
"Měli jste alespoň ochranu?", zeptala se mně, když jsem popsala celou historku. Mlčela jsem.
"Caroline Jacksonová, ptám se tě, měli jste ochranu?!", zvýšila už hlas.
"Ne.", řekla jsem skoro neslyšitelně.
"Cože?", praštila sebou hlouběji do sedačky.
"Neměli jsme ochranu!", zakřičela jsem a rozeběhla se do horního pokoje. Padla jsem na postel a začala brečet. Na tohle jsem vůbec nepomyslela, vůbec mi to nedošlo. Teď mě máma musí nenávidět. Teď mě musí nenávidět i Nick…Ale co když budu těhotná?
--Z pohledu Nicka-
Ráno jsem se probudil s krásným pocitem z předešlého dne. Převalil jsem se na druhou polovinu postele s doměním, že tam leží Carol a chtěl jsem svou ruku přehodit přes její bok. Místo příjemného tepla, které by sálalo z jejího těla, jsem spadl z postele a ošklivě si natloukl hlavu. Rychle jsem vstal a začal ji hledat po celém apartmá. Panikařil jsem ale Joe mě zastavil se zalepenýma očima a papírem v ruce.
,,Tohle bude pro tebe"Zívl a šel si znovu lehnout. Rozevřel jsem papír a nevěřícně četl celý dopis. Když jsem dočetl, naštvaně jsem s ním hodil po nejbližší věci, co byla kolem. Ovšem ta věc nebyla věc, ale osoba. Přesněji můj starší bratr Kevin. On papír ale obratně chytil. "AA, copak to tu máme, dopis od tajné ctitelky? Další?", zasmál se, otočil se ke mně zády a začal číst. Snažil jsem se mu papírek vytrhnout, ale než se mi to podařilo, Kevin měl přečteno.
"Nicku? Ty jsi s ní spal?", vytřeštil oči.
"Ehm…nemusím Ti to popisovat do podrobna, že ne?", zeptal jsem se.
"Dobře ty, řikej, jaký to bylo?", vychrlil na mně.
,,Bylo to úžasný,všechno bylo úžasný, než jsem se dozvěděl, že je pryč."Ušklíbl jsem se a obešel Keva obloukem. Neměl jsem na nic náladu. Naštvaně jsem popadl připravený hrnek kafe, co ležel na kuchyňské lince, ale než jsem si stačil usrknout, Kevin mi ho vytrhl z ruky.
"Udělej si svoje.", odfrkl si a odkráčel do obýváku. Protočil jsem oči a oblíkl si bundu. Vyšel jsem před hotel, kde už čekali paparazzy. šechny jsem je ignoroval a nasedl do svého Mustangu. Šlápl jsem co nejvíce na plyn a rozjel se co nejrychleji pryč. Cestou jsem přemýšlel o Carol. Nechápal jsem, jak si mohla myslet, že bych ji nechal. Alespoň jsem předpokládal, že si myslela tohle. A rozhodně s Miley chodit nebudu už ani jednou v životě. Už jsem tuhle chybu udělal a nehodlám ji opakovat. Musel jsem Caroline najít. Prostě musel. Nebyl jsem si jistý jestli to co cítím je láska ale bylo to něco hodně silnýho. Prudce jsem zatočil a jel zpět k hotelu.
--Z pohledu Caroline-
Celý den jsem byla doma a koukala do prázdna. Tváře jsem měla ulepené od neustále tekoucích slz. Jen jsem tak seděla na posteli a s nepřítomným pohledem hleděla do nekonečna.
"Zlato...měla bys něco sníst.", přišla ke mně máma a položila mi ruku na rameno. Neodpovídala jsem. V tuto chvíli jsem si přála neexistovat. Aby se nikdy nestalo to, co se stalo. Abych nikdy nepotakala Nicka a abych s ním neprožila nic víc, než pouze pohed z očí do očí. Nereagovala jsem vůbec na žádný zájem o mou pozornost. Každé oslovení mé osoby jsem přehlížela. Možná jsem soufala, že se rozplynu, minimálně, že se o mně okolní svět přestane zajímat a nechá mně užírat se ve svých pocitech. Máma jen s povzdechem odešla a nechala mě samotnou.Když konečně zaklapli dveře zase jsem se rozbrečela.Je možné abych se po tak krátké době zamilovala?Možná...možná byl osud že zrovna mi dva jsme si vyměnili kufry.Ale Nick už na mě určirtě zapoměl...
--Z pohledu Nicka-
Už jsem pomalu strácel všechnu naději. Zoufale jsem se snažil najít jakýkoli kontakt na Caroline. A doposud se to nedařilo, až jednou..
"Nicku, ty máš novej mobil?", zakřičel na mně Joe z obýváku. Šel jsem za ním a rozpačitě se podrbal na krku.
"Ehm ne.", řekl jsem nechápavě.
"Kevinův není, toho jsem se už ptal.", pokrčil rameny a položil mobil na jídelní stůl. Zvedl jsem ho a zvědavě zkoumal. Nikoho koho znám není a uklízečky by si ho všimly, kdyby byl někoho před námi. A hlavně jeho majitel by se o něj už dávno ozval. Najel jsem si do vizitek, až jsem našel jednu s názvem 'ME - CAROL'. Dech se mi zrychlil. Konečně nějaká naděje. Otevřel jsem složku. Bylo tam všechno. Její adresa, číslo pevní linky, email. Nevěřícně jsem sebou praštil o gauč, který byl naštěstí poblíž.
,,Halo jsi v pořádku?"Kmital mi Joe rukou přd obličejem když už jsem byl nějakou dobu pěkně mimo.Beze slova jsem se zvedl a šel do svého pokoje.Zvedl jsem telefon a zabukoval si letenku do Anglie... Hned na zítřejší den mi letělo letadlo. Ani jsem nepomyslel na to, že si s sebou něco vezmu. Prostě jsem následující den nasedl do letadla a letěl si to směr Anglie. Nemohl jsem se dočkat, až ji znovu uvidím. Zavolal jsem si taxi. Problém ale byl že jsem se tady nevyznal takže jsem řidiči podal popírek s její adresou a čekal až mě tam doveze. Když konečně zastavil před střeně velikým domem, málem jsem odešel bez zaplacení, jak jsem se těšil. Řidič mně napomenul, že bez zaplacení neodjede, tak jsem mu dal požadovanou cenu a vystoupil z auta. Pořádně jsem se nadechl a zazvonil na zvonek.
--Z pohledu Caroline--Někdo zazvonil na zvonek.Chtěla jsem ho ignorovat ale když zazvonil už asi po páté rozhodla jsem se jít otevřit. Bylo to téměř poprvé, co jsem vyšla z mého pokoje za týden. Zapoměla jsem se zmínit o podstatní věci. 2 dny po tom, co jsem přiletěla zpět do Anglie, udělala jsem si těhotenský test - pozitivné. COž jen napomáhalo mým depresím. Otevřela jsem tedy dveře. Omámeně jsem zamžourala do denního světla, které jsem nespatřila hodně dlouho...nedokázala jsem se ani vzpamatovat aa něco měkkého mi přistálo na rtech. Už jen podle vůně jsem poznala Nicka.Je to zvláštní po tak dlouhé době.Najednou jsem si vzpoměla na to malé co ve mě roste.Nemůžu Nickovi zničit život.Jemu ne.On si to nezaslouží... Zahrála jsem si na silnou, i když jsem věděla, že se budu trápit ještě víc, protože jsem mu ublížila. Prudce jsem ho od sebe odstrčila.
"CO SI O SOBĚ SAKRA MYSLÍŠ?", zařvala jsem na něj a vlepila mu pořádnou facku.
"Ale Carol..já myslel, že...", nasadil nechápavý pohled.
"Ty jsi právě nemyslel. Myslíš si, že když přijedeš a skočíš na mně, že Ti to nějak pomůže?", rozkřičela jsem se znovu.
"Ale když jsi psala...myslel jsem, že se mnou nechceš být, protože se bojíš, že bych tě opustil.", rozpřáhl ruce.
"Vy celebrity. Myslíte pořád jenom na sebe!", zakřičela jsem na něj a složila si ruce na prsou. Nick na mě jen nevěřícně koukal.Už jsem dál nemohla nic hrát.Pořádně jsem za sebou bouchla dveřmi.Je to jasný.Tohle je konec... Ještě několikrát zvonil. Tolik jsem si přála otevřít mu a skočit na něj. Omluvit se mu. Znovu cítit jeho rty na těch mých. Dokonce znovu ho cítit v sobě. Dotýkat se ho. Ale kdybych mu řekla o našem dítěti, zcela určitě by mně nechal tak i tak.
--Z pohledu Nicka-
Jsou to přesně dva roky co jsem nechal v Anglii svůj život. Možná to zní hloupě, ale je to tak. Na Caroline se nedá zapomenout rak rychle jak jsem si myslel. Celé ty dva roky jsem nejradši seděl v pokoji a skládal písnočky.. nejčastěji depresivní. Kluci už nevěděli co se mnou.. Rodiče mně dokonce poslali na psychologii. Chodil jsem jako tělo bez duše.. Pak mi kluci dohodili Selenu. Mé sebevědomí kleslo ještě víc.. jakobych někdy mohl chodit s někým jako je ona.. Slyšel jsem jak někdo klepe na dveře. Neměl jsem náladu s někým mluvit tak jsem prostě klepání ignoroval.
"Nicku..máš tady poštu.", ozval se zpoza dveří mámin hlas. Nereagoval jsem.. Jen jsem viděl, jak zpod dveří vylezl bílý kus papíru. Chvíli jsem jen nečinně koukal. Nakonec jsem vstal a obálku roztrhl.
Když jsem se podíval na dopis, málem to se mnou seklo. Tohle písmo bych poznal kdekoliv.Sedl jsem si na postel a začal číst...
Milý Nicku...
omlouvám se, že jsem tě tehdy poslala pryč.. Nic se nemění na mém názoru, ale měl bys vědět podstatnou věc. Mám... my dva máme spolu dcerku. Dnes jí jsou 2 roky. Myslím, že by byla ráda, kdybys se na ni přijel podívat. Je mi blbé Ti to oznamovat tímto způsobem, ale jinak to nešlo.
Tvoje Carol..
Sedl jsem si na postel a složil hlavu do dlaní.. Všechno se mi vyjasnilo.. Proto ně nechala.. Bála se, že bych ji odkopl kvůli našemu dítěti.. Já bych tohle nikdy neudělal.. To ale nemohla vědět, jelikož mně neznala..
Musel jsem to nějak povědět rodičům.Nebudou nadšení ale nemůžou mi bránit abych za nimi jel.Když jsem se konečně vzpamatoval sebral jsem dopis a šel dolu.Všichni na mě koukali překvapeně.Nestávalo se moc často abych vylezl z pokoje.Došel jsem do kuchyně kde seděla celá rodina a beze slova podat mámě dopis od Caroline.
"Můj bože.", vydechla zděšeně. "Cos to udělal synu?", koukla se na mně se znechucením.
"Musel jsem to udělat. Nemohl jsem se ovládat.", sklopil jsem pohled.
"Sklamal jsi nás.", pronesl otec.
"Tak ho nechte. To ste si mysleli, že všichni zůstaneme bez 'toho' až do svatby? Podívejte se na mně...Jakobych to JÁ mohl vydržet.", řekl najednou Joe.
"Ty taky?", nadzvedl Kevin obočí.
"Tak to koukám, že nejsem jedinej.", zasmál se nervózně Joe.
,,A co tady ještě děláš?"Hodila na mě máma jeden z těch svím výrazů.Nechápavě jsem na ní koukal.
,,Táhni si zabalit a jeď za ní,k sakru máš s ní dítě!"Nadávala mi.Nejdřív mi vyčítá že jsem porušil slib a teď mi nadává že tam nejsem s ní.Nechápu jí.
,,A s váma si to ještě vyřídim"Sjela přísně pohledem Joea s Kevem.
"Já mám taky dítě s Camille.", nasadil Joe vážný pohled.
"Camille dítě nemá.", řekl Kevin s rukama založenýma na prsou.
"No dobře..", řekl Joe a odešel do svého pokoje. Bleskurychle jsem se zvedl, dal mamce rychlou pusu na tvář a odběhl do toho svého. Do batohu jsem naházel nejpotřebnější věci, zasedl za notebook a rezervoval si letenku na nejbližší let do Anglie. K mému štěstí ještě dnes večer. Urychleně jsem se rozloučil s ostatníma. Nemohl jsem se dočkat až ji zase uvidim...až JE uvidím.Adresu jsem si pamatoval dokonale, vlastně ji znám nazpamět. Tentokrát jsem se nehodlal jen tak odkopnout, jako jsem to udělal minule. Budu o ni bojovaat dokud se mi nepooddá. Je to trochu podlé, ale neměl jsem jinou možnost. Nemohl jsem dál žít s tím, že Carol není má..že ji možná teď ošahává úplně cizí kluk.. Konečně jsem dorazil na letiště.Letí mi to za pár minut.Ani jsem se z té novinky nevzpamatoval a už tam mám jet?Vždyť já jsem TÁTA!Mám dítě a ani jsem o tom nevěděl... V mém mozku se promítaly různé emoce.. štěstí, nechápavost, zoufalost, láska, naděje... nevím co všechno ještě.. ale vím, které pocity byly nejjasnější. Věděl jsem, že miluju Carol a svou malou dcerku, i když jsem ji ještě v životě neviděl.. Konečně ohlašovali můj let.Bylo tu spousta paparazzy ale já na ně kašlal a nastoupil jsem do letadla.Všichni cestující na mě koukali celkem nechápavě.Jasně,Nick Jonas ve veřejném letadle to se jen tak nevidí.Ušklíbl jsem se a posadil se na svoje sedadlo. Nemohl jsem se dočkat, až přistaneme a já se konečně dostanu za Carol. Byl jsem rozhodnutý znvu okusit její rty, ať to stojí co chce. Skoro celou dobu jsem přemýšlel nad malou.Jak vypadá,komu je víc podobná,jak se vlastně jmenuje.Měl jsem v plánu tu cestu prospat ale nešlo to.. Po nekonečných 6ti hodinách jsem konečně uslyšel příkaz pilota, ať se všichni připášeme, že budeme sestupovat. Když se konečně letadlo dotklo země a my mohli vystupovat vylítl jsem z letadla megální rychlostí.Vzal jsem si svojí tašku a šel si pro taxi. Vezla mně nějaká ženská...středního věku. "Prosím, jeďtě co nejrychleji.", řekl jsem jí už když jsem nastoupil. "Synáčku, já nemohu jet rychleji, než 50sátkou.", zasmála se na mně. "Jde o moje dítě...", pokusil jsem se jí něco vysvětlit. "TAk se připoutej...budeme tam cubidup.", šlápla na pedál. Ještě jsem jí vysvětlil adresu a už jsme se řítili na pospas mému osudu. Prudce zabrzdila před jejím domem.Skoro vůbec se to tu nezměnilo.Jen ze zahrady bych slyšet dětstký smích.Musel jsem se pro sebe usmát.Sebral jsem všechnu odvahu a zazvonil... Nedokčkavě jsem přešlapoval u branky a čekal, až mi někdo otevře. Chvíli jsem čekal, až jsem se dočkal. Otevřela mi ona. Carol. Byla ještě krásnější, než jsem si ji pamatoval. Jen jsem omámeně stál a čekal na její reakci. Ovšem dostalo se mi přivítání, o jakém jsem v životě nesnil. Prudce si mně přitáhla za košili a přitiskla její rty na ty mé. Automaticky jsem obmotal své ruce kolem jejího pasu a ona mi jednu svou zabořila do kudrlinek a druhou si přidržovala mou tvář, jakoby se snad bála, že jí někam uteču. Hltavě jsme se líbali a vychutnávali si ten okamžik.Ale někdo Caroline zatahal zezadu za sukni.Když jsem se kouknul viděl jsem tam její matku a v ruce držela krásnou holčičku...rozdávala úsměvy na všechny strany a když uviděla Carol přelezla k ní.Byla ještě krásnější než jsem si ji představoval.
,,Maminko kdo to je?", řekla žvatlavě.Stydlivě se schovávala do náruče Caroline.
"To je tvůj tatínek.", usmála se na mně. Ovšem odpověď mířila k ní.
"Jak se jmenuje ten tatínek?", zažvatlala znovu.
"Nicholas.", odpověděla jí.
"A jakpak se jmnuješ ty?", pohladil jsem jí po jejích kudrnatých vláskách. Upřela na mně, stydlivý hnědý pohled.
"Nicol.", odpověděla mi. Usmál jsem se na ní.Měla vlastně jméno po mě.Když ne v klučičím provedení tak v holčičím.
--Z pohledu Carol-
Nemohla jsem uvěřit svým očím. On přišel. V tu chvíli mně přepadla neskutečná touha přitisknout své rty na ty jeho. Bylo mi naprosto jedno, jestli mně pak nechá být. Chtěla jsem znovu cítit jeho rty. Z polibku nás ale vyrušila moje máma s Nicole.Nicole se okamžitě sápala ke mě. Pak následoval rozhovor, při němž Nicol zjistila, že Nick je její táta, jak se jmenuje a Nick naopak, jak se jmenuje jeho dcerka. Všimla jsem si jak Nickovi svítěj oči štěstím. Najednou Nicole natáhla ručičky k Nickovi. Chtěla k němu. To je poprvé co se nebojí cízího člověka... Nick se na mně nejistě podíval a když jsem kývla, vzal si ode mně Nicol. "Máš moc krásnou maminku.", zašeptal jí do ucha tak, abych to slyšela. Nicol horlivě přikývla.Dala mu ručičky kolem krku a pusinku na tvář.Nevím co se stane až Nick odjede.Splnil mi mé jediné přání,přiletěl se kouknout na malou.Ale teď už ho tu nic nedrží.Fanoušci by mu neodpustili že má dítě s někým jako jsem já.S někým obyčejným...
"Tak...co s námi bude?", zeptala jsem se, když jsme se usadili v obýváku na pohovce a dívali se na Nicol, jak s nadšením přepíná televizní kanály.
,,Jé,to je tatínek!"Vypískla když přepla na Disney chanel kde dávali JONAS.Pousmála jsem se a čekala na Nickovu odpověď.
,,Miluju tě"Vyšlo jen z jeho úst..
"J-já nevím co na to říct..", vydechla jsem.
"Chápu...nebudu Tě otravovat, jestli nechceš.", povzdychl si.
"Tak jsem to rozhodně nemyslela.", zavrtěla jsem hlavou. "Taky Tě miluju. Už od první chvíle, co jsem Tě viděla, jsem si byla naprosto jistá, že TY jsi ten pravý. Jinak by tady Nicol, byla ještě na houbách.", zasmála jsem se a přitulila se k Nickovi.
,,Takže spolu?"Zeptal se pro jistotu.
,,Navždy"Kývla jsem a koukla se mu do očí.Jen se pousmál a políbil mě.Nicol k nám s veselím křikem přiběhla,skočila nám na klín a oba obejmula.
A jestli ještě neumřeli, tak se tam 'objímají' dodnes. Nutno připomenout, že Nick a Carol spolu zplodili ještě synka Kevina Joa, který je o 2 roky mladší než Nicol.

SOMEONE CHANGES MY BAG! 0.2

16. března 2010 v 21:28 | Makyna
--Z pohledu Nicka-- Jakmile jsem se dostal domů, šel jsem si vybalit. Otevřel jsem kufr a vytáhl první věc, co byla nAa vrcholu. V tu chvíli se rozrazily dveře do mého pokoje:
"No Nicku, nevěděl jsem, že tohle potřebuješ.", začal se řehtat Joe.
,,A proč si to vytáhl ze svojeho kufru?", Dál se smál Joe.Smál?Ne ten měl doslova záchvat.
"Joe, tohle asi nebude můj kufr.", zkřivil jsem obočí. Joe přešel ke kufru, chvíli něco hledal a pak se zasmál.
"No pokud ses nepřejmenoval na Caroline tak to tvůj kufr nebude.", řehtal se na celé kolo.
,,Ha-ha-ha,strašně vtipný viď?Ale napadlo tě že jsem v tom kufru měl všechni svoje věci?"Joe se v tu ránu přestal smát.
"T-takže i písničky?", vyděsil se.
,,Jo všechno" Přikývl jsem.
"Tak koukej urychleně tu Caroline najít, jinak..", odmlčel se.
"Co jinak?", zeptal jsem se nechápavě.
"To musím ještě domyslet.", promnul si spánky a odešel z mého pokoje. Rozhodl jsem se že to všechno budu řešit až po live chatu.Přesně pět minut před sedmou jsme zasedli všichni k počítači a chat mohl začít.Nejdřív chodili pořád ty samé otázky tipu ,,Máte nějaké holky?" ,,Přijedete tam a tam".Prostě obviklí live chat.Ale potom mi přišla zajímavá zpráva.
"Nicku, nepostrádáš náhodou kufr?!", psala nějaká C. Jackson.
"Jak ty o tom víš?", odepsal jsem.
"Řekněme, že mám v kufru bílé boxerky, které nejsou moje.", napsala odpověď. Chvíli jsem jen tupě zíral před sebe. Joe a Kevin z toho samozdřejmě měli vánoce.
,,Nechci to řešit takhle veřejně,dej mi na sebe prosím nějaký kontakt aby jsme to dořešili."Odepsal jsem jí rychle a čekal na reakci.
"Samozřejmě. Máš AIM?", zeptala se.
"Mám.", řekla jsem jen.
"Jmenuju se tam úplně stejně jako tady. Omluv mně, už musím jít.", napsala a já přenechal livechat klukům a místo toho jsem mířil ke svému vlastnímu notebooku, kde jsem si najel na kontakty v AIM. Přidal jsem si C- Jackson přesně tak jak se jmenovala na livechatu, oak už jsem jen čekal až bude online. Uběhlo jen pár minut a C-Jackson byla online.Okamžitě jsem klikl na konverzaci a napsal jí
,,Jseš si jistá že je to můj kufr?"...
"Taky Tě zdravím, ale pokud se jmenuješ Nick Jonas a jsi z Los Angeles, tak je tvůj.", odepsala mi.
,,Jo to je můj kufr,sejdem se někde?Potřeboval bych ho zpět."Odepsal jsem jí a ignoroval jsem poznámku o pozdravu.
,,To jseš takhle ,,příjemnej" pořád?"Přišla mi odpověď.
"Promiň...jenom jsem nervózní. V tom kufru jsou důležitý věci.", odpověděl jsem.
,,V pohodě"Napsala jen,ta holka se mi začínala čím dál tím víc líbit.Podle stylu psaní,na nic si nehrála a nešílela ze mě.
"Jsi jiná než ostatní.", řekl jsem na rovinu.
"Jak to myslíš?", zeptala se.
"Všechny holky - fanynky ze mně pořád šílí. Nechci aby to vyznělo blbě, ale už mně unavuje jak mně stále obletují.", napsal jsem jí.
,,Aha,víš abych byla upřímná já o vás vůbec nic nevěděla.Kdybych neměla tvůj kufr asi by se to ani nezměnilo."Odpověděla mi.
"Abych se přiznal, jsem rád, že se takhle 'výměna' stala. Alespoň poznám někoho, komu nevadí kdo jsem.", odpověděl jsem jí.
"Mimochodem, ty jsi Caroline Jackson že?"Zeptal jsem se.Vzpoměl jsem si totiž na kufr který leží pořád u mě v pokoji.
"To bych řekla :D", odpověděla mi.
"V tom případě mám tvůj kufr.", napsal jsem.
"Tomu říkám náhoda.", odepsala mi.
"Sejdeme se někde?"Zeptal jsem se jí.
"No…jelikož já potřebuju svůj kufr a ty tvůj, tak by to bylo vhodný.", odepsala mi. Připadal jsem si jako naprostej idiot, ona byla v klidu, ale já tady panikařím.
"Co třeba v tom velkym nákupnim centru u nemocnice?", zeptala se mně. Nemocnic tu bylo hodně, ale jenom jedna takováhle kombinace.
"Dobře, tak zítra ve tři odpoledne?", zeptal jsem se.
"Souhlas.", odpověděla pouze.
"Ehm, nešlo by to ještě dneska? Došlo mi, že nemám věci."Napsala mi rychle.
"Dobře. Teď hned?", zeptal jsem se.
"Fain"zněla odpověď.
"Dobře. Jsem tam za 10 minut.", řekl jsem jí.
"Já jsem v podstatě tam.", odpověděla mi.
"Tak mě čekej"Napsal jsem jí a odhlásil se. Jelikož nemám žádný věci musím jít v tom, co mám na sobě. Napsal jsem klukům vzkaz, že si jdu pro kufr a co nejrychleji se snažil dostat na zmíněné místo. Nasedl jsem do svého černého mustangu a jel směr nákupní centrum. Už z dálky jsem viděl nějakou dívku s obrovským kufrem. Poznal jsem v něm ten svůj. Zastavil jsem na parkovišti, a co nejrychleji k ní doběhl. Čím víc jsem se přibližoval tím víc, jsem v ní poznával tu dívku z letadla. Zastavil jsem se asi 5 metrů od ní. Byla ještě krásnější, než předtím. Vzal jsem všechnu odvahu, co jsem měl a došel až k ní.
"Ehm…ahoj…Caroline.", oslovil jsem jí.
"Ahoj" odpověděla mi stydlivě a lehce se začervenala.
"Eh…myslím, že máš můj kufr.", řekl jsem po chvíli trpaného ticha.
"No, myslím, že ty máš ten můj"Zasmála se krásným zvonivím smíchem.
"Ach ne.", plácl jsem se do čela.
"Co se stalo?", zatvářila se nechápavě.
"Nechal jsem ten kufr doma.", přiznal jsem.
"Hele…napadlo mně…nechceš třeba, že bychom pro něj zajeli spolu, já bych si rovnou odvezl kufr a potom bych Tě zavezl domů?", zeptal jsem se jí.
"Ehm jasně, proč ne"Bylo poznat, že je v rozpacích. Auto jsem nechal jek kousek odtud. Celou cestu jsme měli o čem mluvit. Dozvěděl jsem se, že má cukrovku stejně jako já. Taky že ráda skládá, což mě dost překvapilo. Když jsem chtěl, aby mi něco zazpívala tak ale byla proti. Když jsme konečně dorazili k hotelu rychle jsem vystoupil a šel jí otevřít dveře od auta. Všiml jsem jí, že jí to překvapilo.
"Copak…tam od kud jsi, nemáte takové džentlmeny?", zasmál jsem se.
"Ne…spíš se všichni bojí projevit jakoukoli náklonnost.", začervenala se.
"Aha"Na tohle jsem už neměl co dodat. Když jsme procházeli recepcí, lidi na nás dost divně koukali. Jasně, byli zvědaví, koho si to Nick Jonas vede do hotelu ještě se zavazadlem v ruce. Muselo to vypadat dokonale. Když jsem chtěl nastoupit do výtahu, Carol znejistěla.
"Děje se něco?"Zeptal jsem se jí.
"Já jen. Mám klaustrofobii."Koukla na mě omluvným pohledem. Pousmál jsem se, chytil ji za ruku a přivinul k sobě. Všiml jsem se, že se trochu uklidnila. Otevřel jsem dveře od našeho apartmá a nechal ji, ať vstoupí první. Všiml jsem si Kevinova a Joeova překvapeného pohledu. Jen jsem pokrčil rameny a rychle je představil. Zase jsem vzal Carol za ruku a vedl jí do svého pokoje. Joe si mě ještě odchytil.
"Asi taky začnu cestovat hromadnou dopravou"Zasmál se. Já se jen ušklíbl a šel za Carol. Jakmile jsme vešli do mého pokoje, Carol se hned přihnala ke svému kufru, otevřela ho a zespod vytáhla malý sešítek.
"Je tady.", povzdychla si úlevou.
"Co to máš?", zeptal jsem se.
"Ale nic.", schovala to za zády.
"Mně to můžeš ukázat.", nastavil jsem ruku.
"Ne…", odporovala. Nastavenou rukou jsem jí chytl kolem pasu a druhou jsem z pod jejích zad vytáhl malý, potrhaný sešit. Rozevřel jsem ho a divil jsem se tomu, co vidím. Byla v něm napsaná písnička…
Remote, two hearts Sander through the darkness.
You reflected me in a dream,I don't find solace.
You are my prince, but I am only common girl which is in love with you!
In the darkness calling your name,and in the distance I see past.Standing on the edge of paths in a white dress with a veil....
And the shay stops,on the way to the castle.
And I've waited one to live my fairy-tale.
Beaming light and the entire perquet is empty.
Something like this could start a novel called you and me...
But if you want to know everything so I'll tell...
Say something they feel every time you're leaving...
"T-to jsi napsala ty?", zeptal jsem se se svou rukou stále obmotanou kolem jejího pasu.
"N-no j-já…jo"Řekla a začervenala se.
"Páni…je to…úžasná písnička…", uznal jsem se zadrženým dechem.
"Díky."Poděkovala a očima těkala mezi mou rukou na jejím boku a sešitem.
"Jo promiň.", uvědomil jsem si a sundal ruku, z jejího boku.
"V pořádku"Dodala spíše pro sebe ale já to stejně slyšel…
--Z pohledu Caroline--
Nehodlala jsem se vzdát bez boje a sešit mu jen tak dát do rukou. Ovšem jakmile mně chytil kolem pasu, nebyla jsem schopna jediné známky odporu. Celým tělem mi od konečků jeho prstů projel elektrický proud a v žaludku jsem cítila motýlky. Nejdřív na sešit koukal s otevřenou pusou a pak se mě zeptal, jestli jsem to opravdu napsala já. Už už jsem měla na jazyku nějakou tu sarkastickou poznámku, ale něco mi zabránilo v tom, abych ji použila. Samozřejmě, že jsem to napsala já…né, našla jsem to někde v kontejneru a líbilo se mi to, tak jsem si to vzala. Nick si zřejmě uvědomil kde má ruku a tak jí rychle stáhl. Mrzelo mě to, ale snažila jsem se na sobě nedat nic znát.
"V pořádku.", pípla jsem tiše, ale on to asi stejně slyšel.
"Co?", zeptal se udiveně.
"Ale nic.", řekla jsem a odvrátila pohled. Ucítila jsem jeho ruku pod bradou a náhle si otočil můj obličej tak, abych mu viděla do očí.
"Co jsi říkala?", zeptal se znovu. Z té blizkosti se mi sevřel žaludek. Motýlci v břiše je možná naivní metafora,v tuhle chvíli ale moc přesná.
"J-já…asi bych měla jít.", snažila jsem se mu vysmeknout.
"Ne, počkej prosím"Dodal rychle. V jeho hlase jsem slyšela naléhavost.
"Proč?"
"Já…líbíš se mi.", zopakoval scénku z letiště.
"Nicku, nechci být neomalená, ale neznáš mně ani den.", zakroutila jsem hlavou.
"Ale máme čas se poznat", odporoval mi.
"Být tebou bych si nedělala zbytečné iluze. Ani jeden neevíme o tom druhém ani kapku, nikdy v životě jsme se neviděli, nevíme, kde ten druhý bydlí, nemáme na sebe ani čísla. Jsme každý rozdílný…vždyť…podívej se na sebe…ty…ty jsi celebrita…a co jsem já? Nula…naprostá nicka, co je ráda za každou babku.", rozhodila jsem rukama.
"Nemělo by to ce-"Chtěla jsem pokračovat, ale Nick mě umlčel polibkem. Ani nevím, proč jsem to udělala, ale vsunula jsem svou ruku do jeho jemných kudrlinek a druhou rukou jsem si ho přitáhla za týl. On ty své přesunul na můj zadek a přitiskl k sobě ještě víc a já ucítila něco pevného a tlačícího, na můj podbříšek.
"J-já nemůžu.", odtáhl se po chvilce.
"Chápu…neznáš mně.", sklopila jsem pohled.
"Tak to není…ale váže mně takový 'slib'. Nemůžu dělat TO dokud se neožením.", osvětlil mi situaci.
"T-to jsem nevěděla, promiň.", pípla jsem stydlivě.
,,Už bych měla opravdu jít."Sklopila jsem pohled.
"Čeká Tě doma někdo?", zeptal se.
"Ne…jsem tu sama.", odpověděla jsem nechápavě.
"V tom případě nechápu, kam spěcháš.", usmál se takovým tím šibalským úsměvem a znovu si mně k sobě přitáhl.
"Čeká Tě doma někdo?", zeptal se.
"Ne…jsem tu sama.", odpověděla jsem nechápavě.
"V tom případě nechápu, kam spěcháš.", usmál se takovým tím šibalským úsměvem a znovu si mně k sobě přitáhl.
"Ehm…a kde máte koupelnu?", zeptala jsem se stydlivě.
"Ukážu Ti jí.", řekl spiklenecky a táhl mně někam za ruku.
"Kluci! Carol u nás přespí.", zavolal pouze a šli jsme dál. Jen co se dveře zaklaply, natlačil mě na stěnu a hladově políbil. Najednou jako bych dostala elektrický šok. Obmotala jsem kolem něj svoje nohy a znovu vsunula jednu ruku na jeho týl. Oba dva jsme potřebovali cítit blízkost toho druhého a byli jsme si toho dobře vědomi. Hladil mě po celém těle. Každý dotek byl jako náboj s 1000 volty. Nick přesunul svoje ruce na můj zadeček.
"N-Nicku, co tvůj slib?", vykoktala jsem mezi vzdychy.
"Nechci čekat, nemůžu, jsi nádherná", zašeptal mi do ucha a skousl ušní lalůček. Tělem mi projel další elektrický šok. Svou rukou jsem sklouzla k pásku u jeho kalhot. Obratně jsem ho rozepnula a potom vklouzla dovnitř a přes trenky se dotkla jeho už tak dost velké chlouby. Zanaříkal. Posadil mě na umyvadlo a roztrhl mi kalhotky. Měla jsem sukni, takže to šlo snadno.
"Ty byly moje oblíbený.", zesmutněla jsem, ale odmítala se ho pustit.
"Koupím Ti nový.", zašeptal a přitiskl své rty na můj krk. Skousával jemně kůžičku na mém krku a rukou se dotýkal mého nejcitlivějšího místa. Nehodlala jsme dál nečinně sedět na umyvadle. Pokynula jsem mu, aby nadzvednul ruce a stáhla mu jeho bíle triko. Jakmile jsem uviděla jeho vypracovanou hru%d nestačila jsem třeštit oči. Přitiskla jsem se znovu na něj a rukama nahmatávala každý záhyb jeho svalů. Vzala jsem za okraje jeho boxerek a stáhla je. Naskytl se mi opravdu krásný pohled. Oběma rukama jsem uchopila jeho kamaráda do jemného stisku a pumpovala s ním nahoru a dolů. Odpovědí mi byli jeho hlasité vzdychy. Po chvíli jsem ho přestala trápit a znovu se k němu natiskla a při tom jsem znovu propletla naše jazyky. Hladil mě po celém těle. Třel vnitřní stranu stehen občas se dotkl mého nejcitlivějšího místa. Zřejmě si všimnul toho, že mám na sobě stále tričko. Jedním rychlým pohybem ho ze mně stáhl. Podprsenka letěla hned po něm. Stydlivě jsem sklopila pohled.
"Jsi krásná"Zdvihl mi hlavu do jeho úrovně a políbil. Jen jsem se usmála se znovu se k němu natiskla. Jak jsem brzy pocítila jeho chlouba už se stačila rozrůst do gigantických rozměrů.
"Opravdu to chceš?"Zeptal se mě ještě pro jistotu.
"Ano"odpověděla jsem pevně. Jisté pochybnosti tu ale byli, Nick jako by je vycítil a šeptal mi uklidňující slova. Věty jako jak jsem krásná a dokonalá, ovšem mému vzrušení jen napomáhaly k tomu, aby se dále zvětšovalo.
"Budu opatrnej"Zašeptal, než ke mně poprvé přirazil. Pocit jaký jsem teď prožívala, se nedal s ničím srovnat. Pocítila jsem rozkoš, jakou ještě nikdy v životě. Všechno ve mně vřelo a já měla pocit, jako bych se měla roztříštit blahem. Tušila jsem, že už jen pár přírazů a budu na pokraji blaha. Vyhledala jsem Nickovy rty a spojila s nimi ty moje. Najednou ve mě něco vybuchlo. Hlasitě jsem do polibku zanaříkala a zaryla nehty do Nickových zad. Cítila jsem teplo, rozlévající se po mém těle. Tiskla jsem se k Nickovi, co nejvíc to šlo. Pak už jsme spolu jen vydýchávaly první orgasmus.

SOMEONE CHANGES MY BAG! 0.1

16. března 2010 v 21:24 | Makyna
Jmenuji se Caroline Jacksonová a brzy mi bude 17 let. Rodiče mi chtěli k narozeninám dát něco speciálního, proto vybrali nějaký zájezd k moři. Pojedu tam sama, avšak jen pod podmínkou, že jim každý večer budu volat, jak na tom jsem. Docela jsem se tam těšila, jelikož jsem měla jet do slunného Řecka. Tak daleko od domova jsem sama nikdy nebyla. Vždy maximálně do školy a zpátky...
,,Půjdu si lehnout"Zakřičela jsem na mámu a zalehla.Zítra musím vztávat brzo. Odpovědí mi bylo zahučení. Jen co jsem zalehla okamžitě jsem usnula. Zdál se mi nádherný sen... Z nádherného snu se ale vyklubala noční můra. Probudila jsem se s křikem. Ve snu jsem si na začátku jen tak ležela na pláži, při západu Slunce. Najednou se ke mně někdo posadil. Byl to kudrnatý kluk. Vypadal jako anděl. Avšak nedokázala jsem v něm nikoho rozpoznat, Začal se ke mně přibližovat a já nevím proč, jsem neuhla. Něžně mně políbil na rty...pak sen znenadání přeskočil na úplně jinou část. Seděla jsem v prostorné místnosti na červené pohovce. Vedle mně ten kluk...akorát trošku...starší. A na zemi se plazilo...MIMINO!
"Miláčku. Myslím, že Joe potřebuje přebalit.", políbil mně ten kluk na krk. Zděšeně jsem se probudila. Zjistila jsem že mám za 3 minuty vztávat.Vzala jsem si tedy vše co bylo potřebné k mému zkrášlení a vydala se do koupelny. Vlasy jsem si vyžehlila a jemně se namalovala. Potom jsem přešla z5 do pokoje, přesněji ke skříni. Vybrala jsem si černé tílko a bíle roury. K tomu jsem si vzala velké sluneční brýle. Bylo to decentní, ale nakonec to vypadalo celkem přijatelně.
,,Musíme jet"Ozvalo se zezdola.Ani jsem si nevšimla že jsem jen líčením a oblíkáním strávila hodinu a půl.
"Už jdu!", zavolala jsem. Vzala jsem kufr do jedné ruky a do druhé jsem popadla kabelku. Seběhla jsem schody. Samozřejmě bych tohle nemohla zvládnout bez nějakého toho úrazu. Zakopla jsem o svou vlastní nohu a skutálela jsem se až dolů.
"Jsi v pořádku?", vykoukla na mě mamčina hlava zpoza dveří do předsíně. Na letiště jsme přijeli tak akorát.Nebyli žádné potíže takže letadlo mělo spoždění jen 20 minut. Než jsem se konečně dostala do východu pro cestující, dostla jsem několik kázání od mamky, ohledně toho, že se musím chovat zodpovědně, než přejdu přes přechod, že se mám 3x rozhlídnout, jakmile dojdu na hotel, mám jít do pokoje a zamknout se na všechny západy...dále jsem to radši neposlouchala, jen horlivě přikyvovala na všechno, co řekla. Nasedla jsem do letadla a narvala si sluchátka do uší.Konečně klid.Pomyslela jsem si. Po pár hodinách jsem nakonec usnula. V uších mi stále vyhrávala hudba. Možná to trošku ovlivnilo mé sny. Znovu se mi zdál ten samý sen. Nevím, co to znamená, doufám, že je to pouze schoda náhod. Sama sebe jsem přinutila k probuzení a potom jsem už radši oči nechávala otevřené.
,,Zapněte si prosím pásy,za několik minut přistáváme"Slyšela jsem hlas letušky. Udělala jsem jak mi poručila, jelikož jsem nechtěla skončit rozplácnutá někde ve předu. Zapnula jsem si tedy pás a už jen čekala, až letadlo přistane a letuška dá pokyn k vystoupení.
--z pohledu Nicka-
Probudil mě pokyn letušky aby jsem si zapl pás. Měli jsme nějaký koncert v Řecku. Nechápal jsem, proč jsme nemohli letět soukromym letadlem. Ovšem mělo to i své výhody. Hned na začátku jsem si všiml jedné holky, která seděla před námi. Skoro celou cestu spala. Pak se najednou probudila a zatřepala hlavou a upřela pohled z okna na ubíhající krajinu. Byla docela hezká. Dobře...hodně hezká. Když letadlo konečně přistálo co nejrychleji jsem se odtud snažil dostat.,,Au nemůžeš dávat pozo-"Křikla na mě holka z letadla když jsem do ní vrazil.Něco jí ale zabránilo mluvit dál.
--Z pohledu Caroline-
Nějakej idiot do mě na letišti vrazil.Nebyla bych to já abych ho pořádně neseřvala.Ovšem když jsem se mu podívala do očí...Jako by přestalo všechno kolem existovat. Protřepala jsem si hlavu.
"Děje se něco?", zeptal se ten kluk.
"Ne dobrý, jenom dávej pozor na cestu.", řekla jsem a otočila se k odchodu.
--Z pohledu Nicka-
Ještě chvíli jsem jen stál bez hnutí,byla opravdu krásná. A zdálo se mi to,nebo mě nepoznala?
"Počkej...omlouvám se.", chytl jsem jí za loket. Vysmekla se mi.
"Řekla jsem, že je to dobrý.", zasmála se krapet nervózně a čekala na mou reakci.
,,J-já,měl bych jít"Místo abych ji někam pozval jsem se takhle blbě vymluvil...
"Chováš se takhle divně pořád, nebo co se s tebou děje?", doběhla mně po chvíli.
,,Ne,jen oře holkama co se mi líbí"Řekl jsem ji narovinu a nechal ji tam stát. Namířil jsem si to rovnou k eskalátoru se zavazadly. Počkal jsem si na svůj kufr. Pak jsem uviděl velkej černej, přesně takovej jako mam já. Sebral jsem ho bez toho, abych se podíval na cedulku se jménem a už jsem si to odcházel k východu. Chytl jsem si taxi.Konečně jsem si připadal aspoň na chvíli jako normální člověk. Mělo to alespoň jednu výhodu letět hromadným letadlem a ne tím soukromým. Zase jsem se po dlouhé době dostal pořádně mezi lidi. A ta holka..škoda, že jsem si na ni nevzal číslo. Je to zřejmě jediná osoba ženského pohlaví, která nebere ohledy na to, že jsem celebrita. --Z pohledu Caroline-
Když jsem se konečně dostala do hotolu na nic jsem nečekala a šla jsem se ponořit do horké vany.Měla jsem čas přemýšlet o tom klukovi z letiště.
,,Tohle asi nebude moje,leda že by máma měla strach aby ode mě kluci neodcházeli naostro"Nad touhle myšlenkou jsem se musela ušklíbnout.Vždy mě měla za děvku i přes to že jsem s nikym ještě nic neměla. Moje máma byla vždy velice zvláštní, ale i přesto Vám dokázala naslouchat. To je ale zas jiná kapitola. Zase jsem boxerky složila a vložila do kufru. Abych se ujistila o tom, že kufr doopravdy nebyl můj a mamka neměla strach o to, aby ode mně kluci neodcházeli bez některé části oblečení, podívala jsem se na cedulku.
"Nick Jonas - Los Angeles.", přečetla jsem nahlas. Tohle opravdu nebyl můj první síť kterou jsem našla. Chvíli to trvalo, ale jakmile mi naskočila alepoň jedna čárka u signálu, najela jsem si na google a zadala jsem přesně to co bylo ne cedulce: Nick Jonas . Los Angeles. Divila jsem se kolik odkazů se mi ukázalo. Úplně nahoře se mi objevilo: Nemysleli jste 'Jonas Brothers'? Klikla jsem na odkaz a objevilo se mi dalších asi milion odkazů. Když jsem se koukla na jejich foto znejistěla jsem. Byl tam vyfocnej ten kluk z letiště. Musím uznat že ve skutečnosti je ještě hezčí než na fotkách. Dozvěděla jsem se že dneska v 7 večer mají live chat. Dobrá příležitost jak mu dát vědět když na něj nemám žádnej kontakt. Do 7 bylo ještě dost času a v letadle jsem se moc dobře nevyspala. Chtěla jsem si jít lehnout ale došlo mi že tu vlastně nemám nic na sebe. Vyslíkla jsem se tedy do spodního prádla a nechala se unýst do říše snů.-------Když jsem se probudila bylo něco málo po šesté. Oblíkla jsem se do jediného oblečení které tady mám a zapla noťas. Pro jistotu jsem ho dala i nabíjet. Jelikož jsem měla dost času pustila jsem se nějaké písničky od nich. Nejvíce se mi asi líbila ,,a little bit longer" Dozvěděla jsem se že je o cukrovce což mě ještě víc dostalo. Takže Nick má cukrovku 2.tipu stejně jako já. Tolik poznatků v jednom dni bylo na mně trochu moc. A to jsem ještě nevěděla, co mě bude čekat na live chatu. když už se blížila 7 hodina najela jsem na stránky kde měl být ten live chat. Pak už jsem jen čekala až tam Jonas Brothers přijdou.
--Z pohledu Nicka-- Jakmile jsem se dostal domů, šel jsem si vybalit. Otevřel jsem kufr a vytáhl první věc, co byla nAa vrcholu. V tu chvíli se rozrazily dveře do mého pokoje:

Jáj...SEN! :D

16. března 2010 v 7:47 | Makyna |  I am writening
DLouho jsem se neozvala, což je fakt. Ale blbne mi blog.cz, takže to mně trochu opravňuje. Zjistila jsem v čem to vězí. Jakmile někdo přidá na svůj blog VIDEO, tak všechno co bylo za ním, mi zmizí a u toho článku s videem se mi nezobrazují ani komentáře. Takže takhle.

Ale teď k věci. Zdál se mi sen´:..
Ve snu, jsem byla v nějaké vile..Nikdo nebyl doma, tak jsem usoudila, že to bude asi náš dům, akorát ve snu změněný. Zasedla jsem k bílému notebooku vaio, přesně takovému jako mám já a najela jsem si na ICQ. Překvapivě jsem se nepřihlásila hned jako vždycky, ale musela jsem tam zadat jméno a heslo, které jsem si, nevím jak pamatovala. Chvíli jsem si psala s Bíí až jsem uslyšela otevírání domovních dveří a hlasitý smích dvou osob. Schovala jsem se do vedlejší místnosti, notebook nechala zaplý a škvírkou ve dveřích se koukala ven. Nevěřila jsem svým očím, kdo to přišel do našeho domu. Byli to Nick a Joe Jonasovi. Jakmile viděli zapnutý notebook, přestali se smát.
"Někdo tady byl.", pronesl Joe.
"Podívej se na to písmo, to není Američan.", zakroutil Nick hlavou.
"Máš pravdu..", řekl Joe a zasedl k notebooku.
Mrs. Maky Jonas: Who are you?
Bíí <3: Dala ses na angličtinu? :D
Mrs. Maky Jonas: I don´t understand you.
Bíí <3: I am Bíí and I am from Czech Republic. Stačí? :D
Mrs. Maky Jonas: I am Joe Jonas and I am from USA. What is stačí?
Bíí <3: Neblázni...je to trapný!
Mrs. Maky Jonas: I don´t understand you.
Zatímco ty dva se tam dohadovali, já lehce zavřela dveře, ovšem oko jsem přesunula ke klíčové dírce. Nick si pohybu ale všimnul a pomalým krokem se plížil směrem ke mně. Když už měl ruku na klice..
BUM! a bylo po snu :D

Jáj...

13. března 2010 v 19:15 | Makyna |  I am writening
Musím to udělat..
Musím se omluvit..
Nemám jinou možnost..

Mám ZATÍM 9 affs. Zatím, jelikož právě probíhá kontrola..

Ti co se zapsali..NEMUSÍTE OBÍHAT často, stačí jen jednou za čas..
Affs nemám kvůli obíhání, ale kvůli tomu, že se mi jejich blogy líbí. Neočekávám od Vás nějakou podporu návštěvnosti, jelikož já sama nemám tolik času abych obíhala alespoň 2x za týden. Mám plno kroužků, na které se musím připravovat, mám školu..Myslím, že většina z Vás to zná..

Takže abych to shrnula:
1) Nevadí mi, když nebudete obíhat. Stačí třeba jednou za měsíc..párkrát sem jenom přijít.
2) Neočekávejte ode mně, že budu obíhat několikrát týdně.
3) Pokud se se mnou kvůli tomuto nechcete dále přátelit (já nevím, může Vám připadat zbytečné se přátelit) můžete se zapsat pod tento článek:
- Přezdívka
- Blog
- Pokud chceš, můžeš důvod..

4) Doufám, že na mně nebudete naštvaní..

Vaše Mrs. Maky Jonas <3