Love is the only one 0.8

22. května 2010 v 10:41 | Makyna


Rukama bloudil po celém mém těle. Pod každým jeho dotekem jsem tála. Každý jeho polibek mně naplnil novou energií. Překulila jsem ho pod sebe aniž by jsme se od sebe jakkoliv odtrhli a sedla si na něj. Něžně jsem zavrtěla pánví proti té jeho a odpovědí mi bylo zavzdychání z jeho strany. Ještě párkrát jsem přirazila k jeho klínu a pak jsem cítila jak se mi jeho sperma rozlilo v těle. "Nicku!", vykřikla jsem jeho jméno. Ještě chvíli jsem na něm jen tak seděla a užívala si že jsme jedno tělo. Pak jsem se vyčerpaně svalila vedle něho a oba dva jsme usnuli v těsném obětí.
                                                             -------------------------
Probudili mě polibky na mém nahém hrudníku.Pousmála jsem se a políbila Nicka na rty.,,To včera se mi nezdálo?"Zazubil se a políbil mě na krk. "Já nevím, možná.", oplatila jsem mu úsměv. ,,No,podle toho že tady na mě ležíš úplně nahá,a podle těch fleků na prostěradle asi ne."Usmál se.,,Počkat...fleků na prostěradle?"Zarazila jsem se.,,Nicku my jsme zapomněli na..."Položila jsem hlavu do dlaní. Nick seděl jako zaražený a koukal někam do neurčita. "Nicku..", zatřásla jsem s ním. ,,Musíš k doktorovi..a když budeš-..tak...tak musíš na potrat."Vykřikl najednou.Chvíli jsem jen zaraženě koukala.,,Vypadni."Zašeptala jsem.Neměla jsem sílu křičet. Beze slova odešel. Ani se neotočil. Jakmile jsem slyšela zvuk motoru, propukla jsem v hysterický pláč. Skoro celý týden jsem probrečela.A vyjít ven?Složila bych se.Zhoupl se mi žaludek a já musela rychle na záchod.Jakýkoliv pach mi vadil.Nemohla jsem pozřít ani sousto a pořád se mi motala hlava.No k doktorovi jsem neměla odvahu jít.Vyčistila jsem se zuby a vracela se do pokoje.Musela jsem se podpírat o věci co byli poblíž jinak bych asi zkolabovala. Pokud jsem těhotná - což je vlastně jisté - dítěte se rozhodně vzdávat nehodlám. ,,Zlatíčko jsme doma."Zakřičela na mě máma ode dveří.Jakmile jsem uslyšela tuhle větu rozeběhla jsem se jak nejrychleji jsem mohla a padla jí do náruče kde jsem se rozplakala. "Ale copak se stalo?", zeptala se a hladila mně po vlasech. ,,Mami já...udělala jsem chybu."Plakala jsem dál a položila jsem si ruku na bříško. "J-já budu babička?", zeptala se mně nevěřícně. Nezmohla jsem se ani na slovo.Jen jsem neurčitě kývla.Táta jen zaraženě stál a koukal na nás. "To je jedna z nejkrásnějších věcí, co se mi kdy staly.", objala mně mamka. "Ello, je jí 17!", zakřičel táta na mou matku. ,,Půjde na potrat."Řekl rozhodně a odešel i s kuframa do pokoje. "V žádném případě.", zakroutila mamka hlavou.
,,Ale já v domě nebudu trpět takovou malou couru jako je ona!"Zařval a bouchl za sebou dveřmi.,,Sakra uvědim si že tímhle jí moc nepomáháš,podívej jak je slabá."Zařvala za nim máma a podepřela mě.
"Mami, on mně nenechá.", řekla jsem bezmocně. ,,Neboj se,máš tu mě.A tátovi to potom taky dojde."Chlácholila mě.,,Ale...já..já mám strach.Co když budu špatná matka?"Zavzlikala jsem.,,Zlato,koukni na mě."Podepřela mi bradu.,,Ty budeš úžasná matka!"Objala mě. "Děkuju.", zavzlykala jsem.
,,A už ti ví Mitchel?"Koukla na mě máma.,,Mitchel?"Nechápala jsem ale pak mi to došlo...máma neví o tom že jsme se rozešli.,,Víš já už s Mitchelem nejsem,to dítě je Nicka,Nicka Jonase."Sklopila jsem pohled.,,Nicka Jonase?"Polkla nahlas.,,A co na to říkal?"Zeptala se mě pořád v šoku.,,Odešel."Pípla jsem. "To je debil s prominutím.", bouchla máma do stolu, který stál poblíž. ,,Asi budu-"Ani jsem to nedořekla a už jsem běžela ke koupelně. Když jsem vyzvracela tu hnusnou tekutinu, svezla jsem se po stěně koupelny na zem v dalším záchvatu breku. ,,Andílku?"Uslyšela jsem za dveřma tátův hlas.,,Nech mě být!"Zakřičela jsem na něj. "Já se Ti přišel omluvit.", zkoušel to dál. ,,Hmm.Stejně na ten potrat nepůjdu."Naštvala jsem se. "Já nechci abys na něj šla. Byl jsem naštvaný. Víš jaký jsou tátové, když se jedná o jejich dcery.", řekl mi. ,,Děkuju."Vylítla jsem u koupelny a vrhla se mu okolo krku. "Jsem rád, žes mi odpustila.", objal mně. ,,A co ti řekl doktor?Bude to malé v pořádku?"Koukl na mě taťka.,,Já tam nebyla."Koukla jsem zahanbeně směrem dolu. "Nemusíš tam chodit, jestli nechceš.", usmál se na mně. ,,Samozřejmě že musí!"Ozvala se z kuchyně máma.,,Musí zkontrolovat jestli je to malé v pořádku,udělat těhotenskej průkaz atd.."Vyjmenovala máma. "Mamka má pravdu tati.", povzdychla jsem si. ,,No tak jedem."Řekl radostně a začal si oblíkat bundu.,,To se tolik těšíš až budeš děda?"Zasmála jsem se. "Podle mně se těší, až bude moct toho malýho poučovat.", zasmála se mamka. ,,Ne,naučim ho hrát baseball a fotbal.Budem spolu jezdit na zápasy."Začal vyjmenovávat táta všechny sporty.,,A co když to bude holka?"Zasmála jsem se.,,No co?Ty jsi taky holka a všude jsme spolu jezdili."Pousmála jsem se při vzpomínce na své dětství. "Tak jedem.", pokynul mamka a už jsme jeli na gynekologii. ,,Já tam nechci."Zakňourala jsem v autě ale zároveň jsem se těšila jako malá holka.Těšila jsem se na to až na obrazovce ultrazvuku uvidím to malé stvoření co ve mě roste. "Musíš.", řekla mamka rázně. ..No jo dobře."Na znak míru jsem zvedla obě ruce.
                                                                   --Z pohledu Nicka--

Celý týden jsem se užíral tím co jsem provedl Ang. Hrozně jsem litoval toho, že jsem tehdy odešel. Mněl jsem tam s ní zůstat. Vždyť ona se teď o to malé bude muset starat sama. A nejen kvůli našemu dítěti. Mněl jsem tam zůstat hlavně proto, že jí miluju... Dneska máme autogramiádu. Právě teď jsem na cestě tam. Zrovna jsem stál v koloně když v protisměru jelo bílé auto, ničím zvláštní, snad jen tím, kdo v něm seděl. Byla tam Ang, nějaký postarší pán a ještě jedna paní. Ang se usmívala. Byla nádherná, jako vždy. Najednou jsem si byl jistý tím, co jsem se chystal udělat. Prudce jsem otočil auto do protisměru a jel za nimi. ,,Nicku co to děláš?"Zařval Joe.,,Musím za Ang."Řekl jsem pouze a snažil se je dohnat.,,Za Ang?"Nechápal Kev."Jistě oni dva o nic nevěděli.
"Všechno se dozvíte později.", řekl jsem jen a snažil se dávat dostatečný pozor na cestu. ,,Ang!"Rychle jsem vylítl z auta a zakřičel na ní aby mě slyšela než úplně zmizla za dveřma nějaké budovy. Neslyšela mně. Běžel jsem za ní
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama